Laxik

Jelikož mám v obrázcích v profilu u oblíbených autorů malinko bordel, rozhodl jsem se pro zrušení téhle rubriky a její nahrazení rubrikou TOP 10 pod TOP 200. Cíl je doufám jasný, vybrat si desítku svých nejoblíbenějších herců a hereček, kterým se tu na ČSFD nedostává uznání.

A protože moje komentáře k filmům stojí víc a víc za hovno, rozhodl jsem se komentovat jen ty, ke kterým mám opravdu co říct. Což bude problém, když uvážíme moje pokročilé stádium grafomanství.

Držím si palce, tak snad mi to půjde s osmi prsty o něco hůř.

http://lotrproject.com/timeline/

Tak dnes to padlo, hranice tisíce zhodnocených filmů je překonána. A čím jiným než Avengery bych měl svoje jubileum oslavit? Nemám páru.

Onehdy (dnes kolem desáté hodiny večerní) jsem dostal pitomý nápad. Projel jsem si pár odpadoidních seriálů od Disneyho a kouknul se, jak si vedou na IMDb. No a světe div se, vedou si víc než dobře. Že si Amerikánci vychvalují ty svoje vykopávky z dob, kdy světu vládnul western a Sever proti jihu, to se dá pochopit (vždyť my tady taky žereme Buriana a první republiku obecně), že nedoceňují své vlastní klasické akčňáky a jsou skeptičtí k současným dramatům a Evropské tvorbě, to se taky dá ještě oželet... ale že ti samí lidé, okázale se vychvalující svým snobským patriotismem skrze všeliaké Cassablancy a Rozhněvané muže, ocení ty škváry a vymývárny mozků, to jsem nečekal. Že to milují vymazané náctky a nevyvinutí dospělí, na to jsem si zvyknul, ale tihle lidé? Asi jsem holt průměrného Emeričana přecenil. A to se mi u nich často nestává.

Zvláštní, kolik už existuje conů (Comic-con, Blizzcon, Parcon atd.), ale udělat satyricon (s velkým S je to dílo jistého antického písala) nikoho nenapadlo. Jen si to ale představte: Lesní mýtina, chlápci (jen) v chlupatých kožených kalhotech hrající na flétny, píšťaly, lyry, harfy, ... Kolem tančí nahé, polonahé nebo do průsvitných rób oděné nymfy, víno teče proudem, pseudosatyři s pseudonymfami pospolu, držíce se za ruce, tančí v kruhu, pějí, pijí, veselí se (... a kopulují, abych to řekl tak nějak kulantně), No není to sen každého nerda, geeka, šprta, intouše a dalších mě podobných individuí?

Jestli se toho někdo ujme, klidně se vzdám duševního vlastnictví práv na ten název (stejně mi nepatří, neboť je odvozen od onoho Petronia Římského).

To jen že jsem strašně toužil oprášit zdejší deníček, ale nic mě nenapadlo...

Sice to tak naše-vaše televize provozuje už pár měsíců, ale až teď jsem si vzpomněl poslat Srdečný pozdrav z Ruska (teda z Hradce, ale koho to zajímá) naší nejúžasňáčtější televizi, která kvůli prodloužení reklamové části zkrouhla závěrečné titulky u filmů na kraťoučkou modrou obrazovku se zdůvodněním, že to tak chtěli diváci, které stejně titulky nezajímají. Kromě otázky, jestli si to můžou vůbec dovolit vyvstává ještě jedna otázka, a totiž Co by na to řekl Ježíš? Naštěstí máme i na tohle odpověď, protože Jesús posílá stejný pozdrav jako já...

Ne, nejde o Bitvu u Thermopyl, ale o jinou velkou bitku... právě 300 dní totiž zbývá do premiéry Hobita!!!

... a začal jsem opravovat dávno zastaralý seznamy oblíbenců. Noví herci už jsou na světě, herečky půjdou hned za nimi. No a pak rejžové a seriály.

Taky se Vám zdá, že se poslední dobou (v poslední dekádě) urodilo nějak moc filmů natočených podle nebo na zkákladě skutečné události? Anebo alespoň inspirovaných skutečnou událostí?

Já jich poslední dobou vidím víc a víc. A do mnoha bych to ani neřekl. Popravdě, často mi ty příběhy spíš přijdou jako historka Barneyho Stinsona, příhodně zakončená uznalým kýváním hlavou a prohlášením: "True story..."

Ale co je na to špatně, že? Dokud na nás budou studia chrlit ty "opravdové" příběhy, nemůžeme si stěžovat na to, že se ve světě nic neděje, a navíc poznáme kus vlastní (obvykle nepěkné) historie... Ale čeho je moc, toho je příliš. A čeho bylo jednou příliš, toho bude brzy až nad hlavu. Ono to sem tam přináší i negativa. Pokud nesnášíte happy endy a po jednom takovém mimořádně přeslazeném se objeví bílé na černém, že je to podle skutečné události a jak si postavy žijí v současnosti (z mých posledních filmových zkušeností bych vypíchnul Hotel Rwanda a Štvanec IRA), nemůžete být přeci naštvaní na hlavní postavu (nebo její roztomilou nevinnou rodinu), že tam nezařvala a že si žije šťastně až do vzdálené smrti stářím... ve spánku. To by nebylo fér ani humánní. A aby jen kvůli lepšímu efektu změnili filmaři konec jejich životního příběhu na tragédii, to už vůbec nepřipadá v úvahu - sleduju jednou True story, tak jakýpak změny! A co, dáte pak filmu o hvězdu míň za nereálný konec podle skutečné události nebo na něj snad zanevřete? Ne, překousnete to, ale pořád ve Vás hlodá svědomí...

Anebo na druhou stranu, stává se, že nálepku True story dostane i film, který se realitou jen vzdáleně inspiroval. Pak může být film sebelepší, ale když vím, že blázinec (Requiem pro panenku) nevzplál náhodou při souboji hodné Aničky Geislerové se zlou ošetřovatelkou, ale že ho podpálila psychicky narušená romská pacientka, která se nechala později předělat na chlapa (Nebo to byl chlap co se nechal předělat na ženskou? Už si sám nevzpomínám.), kterou vlastně výborná Aňa hraje, pak se může stát, že i tak povedený film odsoudí člověk k pomalé smrti v propasti zapomnění.

Takže ať chceme nebo ne, myslím, že by bylo lepší mít méně True story filmů nebo lépe je tak neoznačovat. A už vůbec nedávat za každý druhý pětiminutové titulky o osudech postav po finální scéně. Polemizujte o tom jak chcete, ale takhle to vidím já.

Dnes mi došla jedna věc. Jsem nehoráznej pokrytec. Že je taková většina lidstva a já nejspíš taky, to jsem už tušil. Ale že to zajde až tak daleko... Mluvím tady o pokrytectví spáchaném na sobě samém, nejde tedy o lhaní a přetvářku v pravém slova smyslu.

Proč, když je někde v Asii zemětřesení a umře na deset tisíc lidí, nedotkne se mě to ani za mák a ještě utrousím vtipnou poznámku, kterou se to snažím zlehčit (ideově s těmi lidmi soucítím, ale že by mi bylo smutno se říct nedá), ale když spadne letadlo se sotva padesátkou lidí, je mi celej den tak nějak divně? No a co, že tři z mrtvých byli naši hokejisti a jeden pocházel ze Slovenska? Já je přeci neznal - párkrát jsem je viděl v televizi a šlus. Nejsem sice takový hovado, aby mi bylo líto Českýho, Ruskýho nebo jakýhokoliv jinýho hokeje, spíš soucítím s jejich rodinama, ale i tak...

Čím to sakra je?

Je to jejich známostí? Tím, že byli významní pro nároďák? Že už se nikdy nebudu radovat z jejich gólů. Že pocházeli z Čech? Možná trochu, možná hodně. (Poslední z těch čtyř důvodů teda vůbec nehrál roli...) A obvyklým ždímáním emocí, které Nova tak nechutně praktikuje i u smrti mravence následkem zašlápnutí to taky nebude, to na mě nikdy neplatilo a žaludek se mi sevřel jen co jsem slyšel jejich jména. A to bylo před dojemnou hudbou a portrétama přes celou obrazovku. Dávno před videem s Markovou dvouměsíční dcerkou.

Já se chci přiklonit k o nic méně polehčující okolnosti - totiž že znám jejich jména, že mají tváře, že vím, kolik mají dětí... Ale jestli to tak vážně je, toho se nedokážu dobrat ať hloubám jak hloubám. Možná to neví ani moje podvědomí a možná jsem prostě licoměrník i v tomhle a obelhávám jen sám sebe.

Chodím na gymnázium J.K. Tyla v Hradci Králové a právě jsem se vrátil z jedné tradiční akce pořádané školou. Oficiální název je "Čtyři dny v reálném socialismu", ale nikdo tomu neřekně jinak než "Komunisťák". Jedná se o akci, kdy si společně s dějepisáři a učiteli ZSV hrajeme na komunismus. Nebo hrajeme, simulujeme situaci a necháváme se od profesorů buzerovat. Taková odrazovačka, která ale nezasvěcenému může přijít jako nostalgie. Věřte tomu, není to tak. Což ale neznamená, že si to někteří soudruzi profesoři neužívají. Pěkně se do každého nasrat, jen abych si za ten rok vybil všechny mindráky, to je přeci něco. Udržovat dvojstupy, všude chodit pospolu, nalejvat nám sračky do hlavy, buzerovat, propagovat, nenechat vydechnout, to všechno by se našlo. A pak se najednou přesunete do současnosti a půl hodiny probíráte co se dělo, jak vás to sralo, jaký vám to přišlo nesmyslný. A ten tavaryš, co se v tom ještě před chvílí vyžíval víc než musel, na to nadává s vámi. Snad aby zakryl, že ho bavilo dělat vám ze života peklo. Ale co, to se dalo čekat, to je ještě v pohodě.

Horší je celý způsob, jak byla celá věc uchopená. Kdo doufal v satiru s ohromnou dávkou nadhledu, šeredně se spletl. Sami prófové přiznávali, že zas tak přisné to nebylo a oni nám to musí jen nějak zhustit. Volně přeloženo chceme narvat 40 let útlaku a buzerace do čtyř dnů. To se pak ozve můj oblíbený anarchistický kamarád odsuzující všechny ideologie včetně anarchismu samotného a přijde se svou oblíbenou větou: "Dějiny píšou vítězové." Nejde než mu dát za pravdu, ale co naplat, ono to funguje. Socialismus se mi hnusí ještě víc než dřív. Jen se mi nově dělá šoufl i z pár dalších lidí.

Nejednou jsem si pak vzpomněl na M*A*S*H* a došlo mi, že jediným způsobem jak se z toho nezbláznit je dělat hovadiny. Ti vnímavější se toho chytili, a když jsem se svým hudebním hluchem hrál na foukací harmoniku svoje rádobyblues (inspirovaným tím Koďákovým) a do toho se svým zrezlým železem v hrdle zpíval svůj minimálně obstojný text a imitoval při tom vychlastanej a vyhulenej hlas černošských mistrů blues, přidali se ke mě a zpívali, jamovali, blbli, dělali si srandu i z vlastního zesměšňování. Naneštěstí tam byli i tací, jimž moje opakující se vyřvávání OH BABY BABY, I WANT YOU BACK, OH BABY BABY, RETURN TO JACK dělalo problémy. Já jim to nemám za zlé, znělo to strašně, ale byla to myslím účinná ochrana před ještě větším šílenstvím.

Tak, to je všechno, sice to nemá ani hlavu ani patu, ale vypsat jsem se z toho musel. Jakmile stáhnu fotky, nějakou sem přihodím.

Tak dneska je to dvoustej komentář... teď už jen 129 filmů a budu mít ohodocenou tisícovku, tedy další kulatiny.

Toto je můj nový umělecký podpis. To mám fakt už 10 bodů? Paráda, tak díky všem, co mi těch 9 dali. A díky i sobě, že se tady každý den objevuju a dobře se bavím.

Dnes jsem viděl Královu řeč a je to pro mě první oscarový film (rozumějte vítěz Oscara za Film roku), na kterém jsem byl v kině. A musím říct, že se mi líbil. Ale od komentářů jsou komentáře, že? Tedy k druhotným dojmům.

Jen dvakrát se mi, jakožto popcornovému maniakovi, stalo, že jsem ho u filmu nejedl. poprvé to bylo u Avatara. Tehdy; a začalo to útokem na strom a skončilo to někde v titulciích nebo až po nich; jsem čuměl s hubou dokořán a nechtěl jsem rušit svou pozornost něčím jako je chroupání kukuřice. Chtěl jsem vychutnat každý záběr, každou emoci. A dnes se mi to stalo podruhé, i když z úplně jiného důvodu. Tentokrát šlo ale o fakt, že byl tenhle film tichý, konverzační, komorní. A při tom se prostě nedá dělat kravál. Každé malé zkousnutí zavrzalo nesnesitelně nejen pro lidi okol, ale i pro mě samotného. Takže jsem si jak idiot koupil velkej popcorn a na konci filmu jsem měl snědených pár soust, ty, jež jsem do sebe naházel při reklamách a trailerech a ty, , které jsem do sebe stihnul narvat v hlasitých momentech. A těch nebylo moc. Takže buďte soudní, lidé kukuřiční, a kupte si radši jen nějaké pití ve flašce. Brčka zakázána.

Jako druhý postřeh bych vypíchnul můj neskonalý údiv nad tím, že na oscary obdarovaný film pustily ty paka v Cinestaru tři český trailery a jeden na romantickou rádobykomedii o vzniku viagry. Budiž, Odcházení od Havla bych pochopil a na rudé šaty i jejich obsah (Muži v naději) jen tak nezapomenu, ba ani nechci, ale vážně si ze mě nedělejte srandu a přítě pusťte něco důstojnějšího. Moc vás prosím.

Takže, tohle je můj poslední záznam, protože už mě nebaví si psát zápisky o seriálu, kterému nedává moc šancí. Dokoukám první sérii, ze zvědavosti se pustím do druhé, ale to je asi tak všechno.

... I když... Druhé je prý nejlepší. No uvidíme.

Tenhle díl je SPOILEROVÝ, tak bacha.

Máte rádi kouzla? Já ne, neumím je dělat, neumím je odhalit, neumím je obdivovat. Ale jedno kouzlo se mi u sledování Dextera, zvlášť pak u posledních dvou viděných dílů, daří téměř stoprocentně. A jakou magii, že to ovládám? No, to je snadné, vidím budoucnost. Nebo spíš předvídám co se stane ještě než se to stane.

Vrah s chlaďákem... Opravdu? Neděláte si ze mě srandu? Už od začátku bylo jasný, že to není  ani ten Talián, ani ten šprtík. To dokážu pochopit. Ale, že jím je ten protézák, to už rozdejchat nemůžu. Už od druhé scény s ním mi byl ten doktůrek nesympatickej. No a od večírku jsem ho začal podezřívat. A jakmile se vyspal s Deb (+- 5 minut) mi bylo jasný, že to je on. Vážně netuším, co tím ti mistři sledují, že nám identitu vraha ukážou tak brzo. Doufám tedy, že ta postava umře (nebo bude zatčena) na konci první řady, jinak vážně nevím. A to že bio papínka odkrágloval on, to bylo jistýá už od márnice. Tolik zabijákovi.

Ale odhalil jsem i jiný věci, ale rozebírat se mi to nechce.

Takže co, jsem mág? Machruju na vás, co všechno jsem odhalil? Tak já vám tedy povím, jak jsem to všechno vyvěštil. Potřebujete k tomu jen jednu věc, určitě jí doma máte všichni i když jí třebas nepoužíváte. Říká se jí MOZEK.

Celkově pořád pětašedesát procent.

Takže ho chytli, či spíš nechytli. Vlastně jediná věc, kterou k tomuhle dílu můžu říct je to, že fakt doufám, že to nebude ten doktor přes protézy. To bych se vážně zklamal.

Jinak zase jeden z lepších, i když ne dobrých, dílů.

No, vidíte to. Zase z toho nic nebude. Díl, ve kterém se to mělo Dexovi všechno zvrtat a ze kterého měl geniálně vybruslit, byl mizernej jako kupa dalších předtím. A co mi vadí tentokrát? Předně to, že z toho vlastně nevyváznul díky své genialitě (a maximálně kapičce štěstí), ale spíš díky haldě hnojem smrdícího štěstí a díky jiným lidem. No a obrázek Ježíše mě fakt dodělal.

A nesmím zapomenout na chyby, těch je v seriálu několik na díl, teď toho ale bylo přehršle. Vyberu dvě, za prvé, jestli je na něj sestra naštvaná, proč to byla ona, kdo ho na vrakovišti zavolal? Navíc přátelsky. No a konečně, z toho vraha s chlaďákem se stává hotovej superman. Pokud se to všechno, co ví, nevysvětlí hromadou mikrokamer, tak vážně nevim, jak mohl zjistit, kam hodil Dexter tu ženskou. Na klidným moři za denního světla?! To už je vrchol.

Celkové hodnocení 65%

Tak že by přece? Čtvrtá epizoda byla snad ještě blbější než ta třetí, ale ta další je zatím nejlepší. Dexter pomalu získává jakési takési hrany a scéna s manželskou dvojicí ve starým karavanu je parádní (i když by ještě trochu vylepšení snesla).

Hodnocení pro dvě epizody: 60%, 80%

Celkové hodnocení 69%