RUSSELL

Již nějakou dobu vím, že Uherské Hradiště je to nejlepší místo, kde na přelomu července a srpna trávit svůj čas. Proč? Koná se tu přece Letní filmová škola! Letos proběhl již 45. ročník, a ačkoliv to byla teprve má třetí Filmovka, tak už teď mi přijde, jako by tato akce byla v mém srdci celý život. Za ty tři ročníky, které mám za sebou, jsem zažil nespočet úžasných filmových zážitků, dověděl se tunu zajímavých a obohacujících informací a hlavně jsem strávil mnoho chvil ve společnosti zajímavých lidí, kteří žijí filmem.

 

Program letošního ročníku nenabídl jen Francouzskou novou vlnu, filmy Michaela Hanekeho či sekci New Queer Cinema, ale přichystal také jednu mega lahůdku pro ty největší fajnšmekry – giallo filmy. Těm byla věnovaná celá sekce Půlnoční delikatesy, která představila každou půlnoc ve Sportovní hale jednoho zástupce tohoto pokleslého žánru. Celkem šlo o 6 klasických italských giallo děl + 3 filmy, které na giallo nějakým způsobem navazují. I když giallo není vždy zrovna ideální volbou pro půlnoční projekci – tempo giallo filmů bývá často pomalé a ukecané a v tom festivalovém zápřahu je někdy výkon udržet ještě v noci pozornost po všech těch předešlých filmech –, tak jsem nesmírně vděčný, že jsem měl možnost vidět několik zástupců tohoto žánru v ucelené formě na velkém plátně. Za to vděčím především dramaturgům Aleši Římanovi a Jirkovi Flíglovi, kteří nám tyto lahůdky servírovali s výbornými úvody. Součástí programu byla také přednáška o giallu pod taktovkou Aleše Římana, která rozhodně stála za to a její jedinou nevýhodou bylo to, že trvala jen těch 90 min.

 

Seznam promítaných italských klasik odstartoval Mario Bava se svým zásadním dílem Blood and Black Lace a přes The Night Evelyn Came Out of the Grave, Short Night of Glass Dolls, Don't Torture a Duckling a Torso jsme došli až k Tenebrae od Daria Argenta. Z Itálie jsme se následně přesunuli do Austrálie k Next of Kin a poté jsme ochutnali ještě příspěvky z nedávné doby v podobě Strange Colour of Your Body's Tears a Red Nights. Absolvoval jsem 8 z těchto 9 půlnočních projekcí – na Strange Colour of Your Body's Tears jsem se bohužel nedostal, jelikož předcházející projekce Ben-Hura se protáhla a přišel bych skoro až v půlce filmu a to by nemělo smysl. Ne vždy jsem byl promítaným filmem uchvácen, ale rozhodně jsem byl rád za každou absolvovanou projekci. Aleš Říman pojal výběr filmů do italské části sekce tak, aby co možná nejvíc dokumentovaly rozsah a různé polohy giallo žánru – nemělo tak jít vyloženě o nějakou výstavní skříň žánrových klasik, proto tam taky chyběly například Argentovo zásadní kusy The Bird with Crystal Plumage a Deep Red. Navíc by Říman s Flíglem někdy rádi dotáhli do Hradiště samotného giallo mistra Daria Argenta a nechtěli si tak vystřílet filmy, které by raději promítali za účasti této legendy. Držím palce, aby se jejich přání stalo skutečností a Argento opravdu dorazil – to by byl splněný sen!

 

Giallo filmům – zejména těm od Daria Argenta – jsem propadl někdy na přelomu let 2012 a 2013. Teď jsem ale už nějakou dobu na tento oblíbený žánr zanevřel a dlouho jsem se k němu nevracel. LFŠ mi lásku k těmto filmům připomněla a zažehla ve mně nový zápal pro žluté filmy. Takže beru černé rukavice, připravím si svůj oblíbený vražedný nástroj a budu se opět naplno nořit do světa násilí, perverze a traumat z mládí. G IS FOR GIALLO!