LaRhette

Poprvé připravuji rozhovor. Přesněji, videorozhovor. Nikdo neví, jestli to umím, ani se nikdo nezajímá o to, jak jsem na tom s angličtinou. Fungují tu zákony přírody - tady máš příležitost, využij/zahoď. Právě proto zůstávám po premiéře filmu na diskuzi. Tím bych také ráda zdůraznila, že na festivalech je jednou z velkých příležitostí právě možnost poslechnout si diskuzi se samotným tvůrcem či štábem. Příležitost je to jedinečná a neopakovatelná, trochu mě tedy pobuřují davy hrnoucí se hned po promítání ze sálu. Že se vám film nelíbil, naštval vás, urazil? O to víc by mě zajímalo, co k tomu dodá autor.

Můj rozhovor je tak trochu speciální, tříhlavý. Nemám k dispozici jenom autora samotného, ale bonus v podobě ústředního protagonisty, australského herce Benedicta Samuela. Řeč je o debutujícím americkém režisérovi Jakeu Hoffmanovi, kterého si můžete vybavit např. z loňského Scorseseho filmu Vlk z Wall Street (postava Stevea Maddena), na festival ale přijel představit svůj první celovečerní film. Možná už tušíte, že se jedná o světovou premiéru filmu asthma. Můj názor na film najdete v komentářích.
Rozhodla jsem se, že během diskuze se stanu tichým posluchačem a v průběhu tohoto nerušeného poslouchání vymyslím strategii, jakým způsobem se ptát při rozhovoru, aby to bylo příjemné oběma stranám. Hoffman se Samuelem mají až netradičně velkou radost z toho, že se film promítá právě tady. Poctěni působí až stydlivě, jako by snad nebyli zvyklí na velké davy. Hollywood ve Varech. Už to vzbuzuje velké sympatie.
Na poradu s formulací otázek mám dvě v anglicky zručnější kamarádky (děkuji Dokumentice a Báře), stejně si ale na místě říkám, co se mi zlíbí. Atmosféra interview je uvolněná, mám pocit, že můžu.
Hned po představení se se dočkám omluvy za čtvrthodinové zpoždění. Překvapení číslo jedna. Ještě než se zapne kamera, přicházím s docela klasickým icebreakerem: Tak co ty Vary, jak se Vám tu líbí? Líbí, je to prý pohádka. A splněný sen. I u nich je Mezinárodní festival v Karlových Varech velkým pojmem. Ve výsledku to vypadá, že o tom ví vlastně víc než já.  Také jsem tu poprvé. A na mém prvním interview mě začínají zpovídat mí zpovídaní, kteří by si už možná rádi aspoň na chvíli vyměnili role a pro změnu se taky někoho na něco zeptali. " Nemáme udělat interview s tebou?". Ledy jsou prolomeny, kameraman hlásí, že můžeme začít.
Čekala jsem toho hodně, ale tím posledním byla poklidná ochota konverzovat se mnou celých dvacet minut, poté, co bezprostředně předtím proběhl minimálně jeden jiný rozhovor. Ke konci nás už zvenčí postrkují k poslední otázce, evidentně má následovat další rozhovor, ale oni dál trpělivě respektují mou nedokonalou angličtinu. Nakonec mě předběhnou s díkem za rozhovor a zajímají se, kde bude k vidění. Pokud zajímá i vás, jak probíhal, sledujte youtube kanál festivalu, konkrétně sekci ČSFD 2014, kde by se měl v nejbližších dnech objevit. Budu ráda za zpětné vazby.

 

Poprvé si tu taky pořizuji něco na památku. Jedná se album hudebního živlu Willise Earla Beala, protagonisty filmu Memphis, který do Varů zavítal již včera, aby uvedl svůj film. Pokud přestane pršet, dost možná ho potkáte jamovat někde před Hotelem Thermal nebo okolí. Snad i pokud nepřestane. Poznáte ho podle klobouku a černé škrabošky. Obrazovou i video přílohu tedy věnuji jemu. Jedná se o píseň, která se objevila i ve filmu.