PinokKio

 

Naši kartičku máte? A bodíky sbíráte? (Ovce) Takhle vlezle se mi do hlavy narvala druhá deska drsného třísetkilového rappera, multimilionáře, pozéra, reklamní ikony (a já nevím co ještě) Kapitána Dema alias Jirky Buriana, kterého si můžete pamatovat jako lídra rockové kapely Southpaw. Jsem vtipnější než Kato a ostřejší než NATO, nakopnu tě jak Pato, po ránu kadím zlato, jsem novej Butch Cassidy a mám hemeroidy, mám největší břicho, když zařvu tak je ticho (Národní bohatství)  Musím přiznat, že současná hip (hap) hopová scéna už dávno potřebovala takovouhle dávku kýče, nabubřelosti, absurdity a nekorektního humoru, jakou nám Demo během necelé hodinky poslechu naservíruje ani ne tak pod nos jako spíš nakope šestačtyřicítkou do obou uší. A jelikož je přiznání polehčující okolnost, tak je potřeba vědět, že tomuhle druhu muziky vůbec neholduju, teda ani nerozumím. Ale písničky z Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se až budeš normální jsou hodně vtipně napsané, se spoustou geniálních rýmů a trefných hlášek, že stojí za to dát téhle muzice šanci. Nebudu kosmonaut ani popelář, ve svojí vaně budu mít kancelář, tam se válet jak mrtvola, budu mít háro a přitom budu dohola (Až vyrostu budu Nohavica) Jen jedno varování: první saxofonem ukňouraný track je lepší přetrpět nebo raději rovnou přeskočit, potom už ale budete mít vyhráno a můžete se skvěle bavit, ideálně s nohama hozenýma na stole v bytě provoněným jointem. Ve vaně ležím přibližně hodinku, zapálím si svíčky a vonnou tyčinku, mám nohy z tvarohu a ruce z papíru, myslím na přírodu, děkuju vesmíru (Láska, pokora a sluníčko).

 

Nejlepší písničky: Samá chvála, Láska, pokora a sluníčko, Až vyrostu budu Nohavica, Národní bohatství