Diary (117)
Poetická vsuvka od Zeldy
Svět je kolotoč
Svět je kolotoč z trní a naděje
místo, kde rek poslední svou píseň
absolutně poslední
o tom jak sžírá ho vnitřní tíseň
a netvoři krvelační
Svět je kolotoč plný iluzí a zmrzliny
město, které zauzluje uzliny
mí bratři pokrevní
táhne nám na dvacet
kdo jsou ti jimž nezbývá jim
v hrobě se obracet
Svět je kolotoč postavený nahořkosti a bičích
karamelový Joe na chůdách i tyčích
kysele se čpí
do výše oči pomiluje
zlatého berana - kreténa
Svět je kolotoč obscéních pánů v medvědech
rychlá kola, prázdná hlava, jarní vzdech
mrtvá sojka mizí
mrtvé pokolení vědění staré
ve světě cizí
Svět je jen kolotoč života
tohle je pane ta nádhera
Poetická vsuvka od Zeldy
Z cyklu opakování teta stálosti
Poetičnost jeho malého laskavého sáčku
přehlíží mnoho opičích mas
jaká měkká škoda
pro cukřík
pro lásku
pro všimnutí Karla Hlaváčka
pro otištění psavce do novin (pofidérních)
těším se na napití moku z lístků
květin, keřů, psů a stromů
snad naučí všechny číst mezi řádky...
mezi dnem a nocí...
mezi západem a úsvitem...
mezi motivem a činem...
Zánik krásy okamžiku!
Výkřiky nekonečna mezi bučením
jednohlavého stáda
malování čertů na nebe bez domů!
bez hádky!
bez stromů!
bez kamaráda!
Kterej to vlastně je
jeden?
dva?
Tichá otázka pronesená tam
a následuje ještě tišší odpověď
vlastně odpověď na co?
na smysl všeho?
na barvu smrti?
na vůni chtíče?
na tvar duše?
Bez harmonie chaosu sice je možné
žít ale možno nasnadě ji vypít
tlusté kostěné bytosti potažené kůží
rým bokem: jaký je svět bez růží?
Jak máme jí užívat?
Jako prase?
Jako opice?
Jako člověk?
Jako Bůh?
Ne!
Jednoduché rychlé slovo
mrzí mi často jeho užití
řečeno teď a zase
nastává nový divný věk
národů xenofobních
význam slova chlebník je
nevysvětlitelný
nebo dostaaneš pravýho háka
romantika, romantismus, Vilém a Mácha?
Králi krutých kreatur!
Tu máš šašku úd Davidův!
Kadence těch slov - bez harmonie
rozklad - mrtvol
- vět
- atomů
- systému
to je proud toho, co mi napadlo, když jsem se kouknul do hrníčku s čajem ….
Poetická vsuvka od Zeldy
Symfonie smrti
motto: život je mrcha, ale sladká
věnováno: všem, co se umí koukat, těm, co slyší melodie lidí, Rolničce, proto, že je taková, jaká je, potkanovi Píďovi za jeho život a konečně sobě, abych se vyrovnal se vším k čemu jsem se zatím jen nachomýtnul.
kde: někde po celý Praze, hlavně ve škole a doma
kdy: od 17. září 2007 do, nevim, nějak to přišlo myslím, že to bylo dopsáno někdy v roce 2008
jak: propiskou a s lehkou hlavou
proč: z lidský blbosti, trochu z nudy, trochu z únavy, tak trochu z oslavy života
Po několik dní
chóry dí
nás již více není
Rekviem za... Za koho vlastně?
Z lásky vzešlí jako každý
geny jedné krásky
spojeny
geny jednoho muže
výbuchem v orgazmu a tanci
všech jejich buněk
vržen za temné, tiché noci
po devíti lunárních cyklech
na tento úžasně podivný
svět.
Co by uzřel náhodný pozorovatel
kdyby nahlédl do nemocničních oken?
Hle dítě - človíček - uzlíček paradoxů!
Nevinný, závislý na nich!
Nechápe motiv uvržení, nikoho to
nezajímalo.
Dýchání, zdraví, poslouží
no a než by se nadál
k čemukoliv,
pozorovatel by šel dál
po pár krocích, vlastně rocích
někde opodál, jinde
by řekl: Další lidský
příběh začal.
Jaký to ale žití
snad k blití
komedie tragických mistrů
je předmětné vše
od narození do smrti -
do zapomenutí
ne je to vlastně
hodně důležité
přežíval jsem ten čas
slastně
slyšel jsem tvůj, múzo
tvůj hlas
milovával jsem všechny tisíckrát
trápený snad častokrát
bez rozumu nebo i s ním
za vrány
o tobě v noci sním
budím se nad ránem
slyším duté rány
že by poslední padající kapky
z noční bouře?
Modlitba za živé přátele
odpuštění všem všechno
blázne!
V nebi není rovno
život jsi opravdu žil
i miloval jsi štěstí množil
hrál a zpíval.
Co jsi pošeptal Bohu?
Tak se smál a
vážně ti přikyvoval.
S čím souhlasil váš pán?
(? že svět je cirkusovej stan?)
Po několik dní
chóry dí:
nás již více není
Intermezzo mezi ničím
Na trůnu sedící pán
myší
není tu zván
zůstaňte tišší
hoši nedobří
sedí tu sám.
Epitaf:
Má být ponecháno náhodě,
co jest bude na hrobě
třebas jen: zemřel na souchotě.
"Slovo? Úmysl? Myšlenka? Plán? Předsevzetí?
Rozhodnutí? Úsilí? Houževnatost? Nikoliv.
Čin je všechno - jen čin"
"Ano, hodně z vás lidí udělá pořádně jen dvě věci: narodí se a zemřou.
Jímá se mě ale jistá možná melancholie možná, možná i lítost, ano, lítost.
Proč? No protože velkou část narození (porodu) odvede vaše matka a doktor.
Se smrtí je to podobné až na sebevrahy (asi) tak si druh a čas nevybíráme.
Jen hravé hvězdy vědí, kdy odejít z jeviště s opravdovou grácií."
Věnováno té, se kterou se všici jednou oženíme
Panenko nachová
proč jen jsi taková?
Mě, starého, přivádíš tam,
kde už jsem zapomněl žít.
Do krajiny snů, stínů a naděje
moje líbezná, na hostinu,
bych tě vzal, ale nemám
lístek
jeho cenu neznám
začínám opět hnít
je nádherné mít
tě po svém boku
čekání na hodinu,
kdy si mě všimneš
a do říše poznání
mě vezmeš.
Neboj bez pokání
nebo klidně i s ním
přikovaná želatinovými okovy...
Jen o tobě sním
rveš mi srdce
již drahnou dobu
obzvlášť v podzimní části roku
uvadá temný sakury kvítek.
Panenko proč?
Co tě zdrželo? Co?
Panenko rozmilá
čekám na tvůj živý závoj
aspoň jednou při mě stůj
vstupuje nekonečno
nesmyslnost nesmyslu
a tráví mi žíly,
duše má zkomírá
už se těším, jak
tam vstoupím jen tak
zbývá naděje
ale i ta umírá!
Paneno tajemná moje výsosti
umrlcova hlava říká
hanebná slova
jenž tě sotva
umí popsat dosytosti...
Po několik dní
chóry dí
nás již více není
a tak pějí
svou píseň denní
bez lidského
pochopení
O mrtvých jen dobře
Mrtví jdou
suchou zahradou
- cinkot rolniček -
jdou chůzí houpavou
trošku pomalou
pachtí se deštěm
bahnem a mrtvými
pojď! Vemem roha
než nás rozsápou pažemi
mrtví totiž nikdy neminou
a my, my jiní - ti živí
měli bysme mít totiž
alespoň trochu rádi
- konec konců -
- vždyť jsou mrtví -
a jsou naši otcové...
matky...
bratři...
sestry...
synové...
dcery...
nemůžeme za jejich smrt
tuhost, pardon, bledost
už ztrácím bonton,
protože
mrtví jdou
i za tebou
bránou nekonečnou
krajinou teskně
prázdnou
Po několik dní
chóry dí:
nás již více není
a tak pějí
svou píseň - tvojí
bez laskavého
prozření
Jazyková smrt
1. Kdo co?
2. Bez koho čeho?
3. Ke komu čemu?
4. Pro koho co?
5. Oslovujeme voláme!
6. O kom o čem?
7. S kým čím?
smrt
bez smrti
k smrti
pro smrt
smrti, smrti!
o smrti
se smrtí
Podoby krásné smrti a smrtelné krásy
Po několik dní
chóry dí:
nás již více není
a tak pějí
svou píseň poslední
bez šťastného
shledání
"Jak, jak je popsat?
Snad originálně, smutně a tajemně,
jenže tak bych vykrádal jiné, lepší
básníky."
Krásná smrt - váhy - smrtelná
slepé a hluché
soudkyně Jing
a popravčího Jang
Unaven životem
ploužil se tam a sem
bez příromnosti Damoklova meče
je cosi přitažlivého
na tom když krev teče
nevím až tu nebudu
vzpomenou se na mě, starého?
Unavený neznamená ale mrtvý
ni krásný
o čem oni psali?
O poetičnosti okamžiku?
- Březinovo Svítání na západě -
tragické, divné komické figurky
ze světel reflektoru stvořeni
k velkému hraní dramatu
pobaví tím mlčenlivého Boha?
A pak až zhasí tu dřevěnou svíci
pak se roztekou
v říčku letitou
krásný, ano krásný,
je pohled na Krista
na křížku
ptáme se kproč:
za nocí putují do krajiny přílivu
pod rouškou červených mráčků
ukážou nám jak
mrak, drak a frak
věci sice minulé, ale přitažlivé.
Posedlost jedné tiché figurky
panoptikum šílených, ztracených duší
- pošetilí líbálci -
temná díro do nekonečna
hledají růžové slony
tam
kde
nejsou
lidé mí příbuzní
okamžitě přerušte teskné truchlení
nezapomeňte na mě a buďte šťastný
shledáme se tam! Kde čas není
trudný je úděl pánů osudu!
Nevyhovíš snům a snění
to, že jsi ateista
zjistíš v chvíli prozření
cesta od díry v zemi
až po poslední tašku střechy
je dlouhá ty krávo
ty vole tak dlouhá
basta a kachna a nebeská krása
hvězd a pěst a múza...
ticho...
vzduch...
dítě...
A co duchové? Mají si kde hrát?
Neodcházej, neumírej, nemiluj?
A ta konečná krása...
Krása!
Krása?!?
Mluví mi z duše,
a praskající kosti - plné rtuti
nezní to suše:
harmonie slova
ta pravá,
symfonie smrti
Po několik okamžiků
chóry dí:
již více není nebožtíků
co je vlastně bytí?
Především spokojené žití!
P.S. Hlavně nezapomenout
Poetická vsuvka od Zeldy
Múze, jen jednou jí neznásilnim
Dávám ti sedm nadechnutí do života
dávám ti dvě vteřiny na poznání vesmíru
dávám ti své jednojediné srdce
ruce své si nechám!
To abych tě mohl kdykoliv obejmout...
...ochránit
Dávám ti polibek na prsa a líce
dávám ti jedinečnou duši někoho, kdo snese více
než modré z nebe, moře z očí...
Dávám ti myšlenky své, snad trochu pěkné
jen se točí okolo krásy - ničeho
dávám ti toto všechno, prtože víc nemám
jsem jen tvůj - snad vše přijmeš
s porozuměním a něhou tobě vlastní
budu tě mlčky pozorovat, jak si s tím vším budeš hrát
a
já
pak
budu
velmi
veselý
šťastný
vracím ti jaro, přemítám o časech dávno minulých
hledím do časů budoucích
jen tobě - teď a tady -
navždy
otevírám brány
své
krajiny přílivu
dávám ti svojí současnost
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Ukolébaná vás topí
Blablabla
politika, intriky, zrada
zbytečný čas mrhání
tápu ve tmě.
Podlaha se mi bortí
tak krutí bezmocní
čas se krátí
hlava mě bolí z mluvení
krafání a blekotání
potřebuju klidného místa
trochu ticha, ještě líp
šum klidného větříčku
i amorův šíp se mi vyhnul
jako Kryl bratříčku
zblbnul jsem
potíže máme
na všechno si stěžujou
a ti druzí
jen čumí
pomoci neumějí
tohle mě nebaví
ať se jdou vycpat
jdu spát s neklidem
suché duše, bla, bla, bla
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Múze
Taktika úderu nudy je dvousmyslná
umí se tahat s velkým něčím
na zabití
trapná chuděra, bezbřehý břeh
pomalu zkrátka jí dochází vlhký dech
nesmyslnost okamžiku je k zblití
chalane tuhej hmm a i trošku tupej
tahej za nitky nekonečna
rýmuj rýmovatej rýmovači
ha a hle
tu zastavárna na pavlači
či
miči
je nám přece zle
hele vole, básníků páne
milenko bláznivých snílků
Bořku staviteli stav!
Věty do řádků
jak tisícihlavý dav
hlava na hlavě
ruka po hlavě
kudla ve stehně
pro krásu pocitu lásky
pro krásu pocitu uvolnění
pro krásu pocitu té práce
pro krásu pocitu čehokoliv
nepřestávej
nezastavuj
nevypínej
svůj motor
sázej samohlásky
dávej je do popředí
dýchej dlouze! Dýchej krátce!
Bez trn, bez oliv a ratolestí
náměstí a kovář a harmonie
slova
rád bych věnoval něco, jak sám doufám pěkného, své múze
Poetická vsuvka od Zeldy
Co je to láska? Co?
Snad že v kundě pěkně
mlaská
nebo utápění sebe sama v ženských očích
existuje ještě
není nebo je sama, o to tu neběží
láska není o sexu - vymrdej mě, vole
láska není disko - jasně krávo chlupatá
není ani sladkokyselé mámení
milujem bližní své? A kteří to vlastně jsou?
Laskej si svoje bradavky
nebreč nemáš přece důvod
tak o čem milenci sní? Kolo
Sní o autech, milencích o dlouhé ruce, o dlouhém přirození
sní o snu, o smrti, o čase mezi tím (život, narození - až smrt)
nirvána a alkohol a náboj
sní o naplněném životě, o penězích, o rudých růžích, o samotě
především sní o společném životě a o sobě samých
viděl jsem lásku - v přírodě na hrázi, na pískovišti - stavili
vzdušné zámky - s láskou. Vážně vám nekecám já jí viděl na hajzlíku
v hospodě, ve školce, škole, na střední, pak i tam na vejšce - úplně
vysoko
a byla to tak ta vážně úplně grandiózní pravá láska?
Nevím - neštěpila atomy, nevím a to je zřejmě smutný. O ní
se zpívá v písních?
A komu patří všechna krásná atomová válkoidní láska?
Zaslouží si jíti důchodci? A špinaví křečci, ve starém roku -
v mraveništi. Patří lidem - milencům i manželům a dětem
snil jsem o lásce, o spojení dvou duší kdekoliv - s péčí - o očích a vlasech
snil jsem o lásce davů a jednotlivců, k čemu vlastně? Ani nevím, ale snil
jsem o ní o krásce s velkým el. Představoval jsem se ji v tisícerých podivných
podobách
je ale správné, že tu není a je jí tu tak málo a vidíme jí vůbec?
Kolik by to stálo? Kolik? Vážně jí poznat tu krávu, tu děvku přelétavou
stála by nevinnost a bratr sex by vlez´ so postele
a teta kapavka by kapala -
kap
kapi kapi kap kap...
ale to snad ne
určitě ne
tak co je to láska? Bože co?
- poslouchej a spi. Pak k tobě přijde v tom čase kdy
listí není a ty budeš odplouvat do krajiny přílivu...
V dálce uslyšíš cinkot rolniček...
tak už spi....
.... .......
........ ......... ..... .......
....chrápal jak vůl......
co je to láska? Kamaráde co?
Poetická vsuvka od Zeldy
ÉL
Šel věky sám
šel napříč vším
nic, nic ho nezměnilo
V bouři hemžení
vláčel se pomalu
Ten nádherný cit
pro lásku vlastní
či ne?
Já, kněz ho hledám
často o něm sním
včera "bratře" mrholilo
Mít tvé úsilí
tuším, trochu tvou snahu
Ten nádherný třpyt
pro krásu oslní
ten prahne
Šel s lidmi okrádán
předhozen myším
co, co se ztratilo?
V životě potěšení!
Špína z prachu!
Tenká je Diova nit
tenká je. Recepční
vzdychne
To vám povídám
to vám radím
nic ho nezastavilo
Pointa výstřední
přichází odzadu
Raz dva tři - svit
jste tak něžní
tělo padne...
Poetická vsuvka od Zeldy
Steskná po vlastních andělech
Kde oni jsou?
Naše láska, naše sny?
Kde začínají krásné dny?
Kde končí zlé časy?
...
Těch pár vět
jen pes by po mě štěk´ (díky Bohu za něj)
nejde lehce slyšet andělské hlasy,
nezměním svět (asi)
zůstal zármutek
Ďábel nikdy nespí
nocí, dnem stále bdí
dlouho jsem se nesmál
s osudem si hrál
...
Kde oni jsou?
Lidé bez předsudků
se ctí
lidé s dobrou náladou
nezávislí
nevymřeli?
Existuje země
kd evšichni mladí jsou?
Kde se baví, hrou zábavnou.
Existuje ještě kout
kam bych se mohl schovat
před krutou realitou
kde oni jsou?
Ptáci volní, květiny zelené,
koně svobodní
kd ežijí, jedí a spí?
Nikdo...
Nikdo to neví?
Cože?!?
Ach veliký Bože
krásný páne andělů...
Zbyly jen dohady
...
Kde oni jsou?
Naše láska, naše sny?
Kde začínají krásné dny?
Kde končí zlé časy?...
Poetická vsuvka od Zeldy
sonet z krajiny přílivu seskládaný po nadopování scherry colou při matice se Čvančarou
Hudba všech těch lidí
kteří se tmou plíží
co boogeymany vidí
a po nocích je slyší
neexistuje i pravý
král druhý - on Dalí
srdce a mozek již ví
co pravda odhalí
boj, se boj náš pane
na svatbu se upni
řekni jí co se stane
zavoláme múzu
intimní je náš sex
zničíme tu lůzu
Poetická vsuvka od Zeldy
Rýma
Co je to rýma, zeptal se
odpovědí mu bylo: rýma je nic
stejně jako v budhismu
vše znamená nic a nic
je prostě nic - nic víc
stejně neznamenáš ve finále
víc než roztomilá rybička
s velkejma ostrejma zoubkama,
která se modlí ke svému vnitřnímu
Bohu na dně Mariánského příkopu
na břehu hory kytovců
na úpatí hory kytovců
kde
pohodlné chaluhy sní
- nerady -
o plném bříšku jiných
malých rybiček s
velkejma zoubkama
Poetická vsuvka od Zeldy
Smutný je úděl básníků
Říkám ti co dál?
Plamen náš společný plál,
hořel
já ho svým... svojí netečností
ano tou zhasil
dohořel doplál
i já musel svou ztracenou galantností
nahradit svojí chlapskou ješitnost
snad se mi poštěstí
nalezl jsem poklad
a ztratil ho
proplul mi mezi prsty
omluva ano i já jí mohu použít
ješitnost odejdi
promiň, prosím
smutku plné hrsti
sami budem žít
své malé velké příběhy
prožívat radosti i strasti
už nebudem spolu
děkuju aspoň trochu
ztrácím se, plynu pryč
dejte mi bič nebo železnou tyč
ať můžu si ublížit
zahrabat se, zbaběle utýct
snad se ti, tvému životu
do spokojenosti vyklíčit
pro mír duše zní to tak suše
i když to cítím přesně tak
co na to říct?
Odolej sestřičce beznadějí
a tetě zoufalství
nechci takhle hnít
tady takhle sám
drtí mě zjištění, že ruku ti nedám
nač takhle snít
situaci nastalou shledávám
srdceryvnou až přehnaně melodramatickou
tak trochu komedii antickou
zkusíme se vzpamatovat
jít po svých
co možná nejdále
mám prosbu klimatickou
ať to všechno pohřbí sníh
jak říkáš život jde dál a dál
nenávist a naschvály nic nevyřeší
akorát smrt duše přináší
děkuju, děkuju za vše
usměju se naposled tak jsem se na
tebe
usmíval
Poetická vsuvka od Zeldy
První nadreálná
Je čas skončit
přestat mořit ubohé kachničky
ukončit nejapné srandičky
(je) potřeba začít nesmysly
je čas močit
vymlouvat sebevrahům jejich
vlastní sebevraždu
je čas skončit
radši se zachovat jako oni
říkat cosi o kráse - hle sloni
stejně vymřou a hadi koušou
jed plyvají, jen se tak brání
studenokrevní,salutují nám,
tak jdem teplokrevní
pěkně si užijem
v (poslední) hodině zapomnění
viva dobytci tlustí námi řádně zvolení
zvolte prezidenta a premiéra ráje
pacholci na vás budou dřít
v hlíně hnít
ja čas... skončit
mávat klíči na náměstí
to nic dobrého nevěstí
zkuste si vykopat kobky - > ? Divné, že? Kobky
nebrečet
do hrobu hrdě hledět
pracně pracovat na 1. máje
a říkat jak ta práce zlá je
no neštěstí
to kamení tvrdý je
trošku nadčasový, státy, krásný a tvrdý
je čas... skončit
obloha s mráčky
kupte čínský dráčky
a nezapomenout na kachničky
házet jim drobečky maličký
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Metro
Praha - pátek 22. června 2007
vichřice má na kontě i oběti
ČR má nejvíce obyvatel za posledních 10 let
- krocany zabila ptačí chřipka -
nejvýhodnější nabídka v Čechách
borůvky a maliny čekají
hledáte kvalitu a nechcete
utrácet zbytečně peníze?
Odpor k základně trvá
kde všude na vědu narazíte?
Voráček je sice černým koněm...
... ale smutně osamělím
inzerce: je mi 40 let a jsem
rozvedená podnikatelka
lidé již na srp či kladivo nemyslí
Mauerová měla týrat i Jakuba
na staré pořádky vzpomínáme jen zřídka
0% navýšení při financování
co si myslíme
než vám to dojde, bude pozdě
Pešek chce na bednu
nemá strach z deště
o divácké kulise?
Dětem a mládeži
summit o euroústavě je tu...
Eko WC
mládě rejnoka vydrželo - jen - pět dní
já nekouřím
policie dorazila pozdě
spolujezdce ubil dav... ... ... ... ... ... ... ... ... ...
Poetická vsuvka od Zeldy
O těch co znají
Smutný je úděl poutníků času
znají účel nevyhnutelného koloběhu osudu
bloumají světem - tam a sem -
hledají svobodu - od hospody k hospodě -
múzy jim utekly, schovaly se
pořád putují, tim zkaženým světem
snažej se mu pomoci, nevědí
netuší, že díky nim svět ještě stojí
prázdý je pohled těch hledačů času a místa
na svých bedrech nesou tíhu lidstva
potažmo konkrétně lidskosti
prázdný je svět, který pozbyl (praktických) snílků
kruh se uzavřel - uroboros -
růžoví sloni se našli,
proto je smutný úděl poutníků času
temný stín pochopení se usatil
na jejich tváři
vytvořil bolestnou grimasu vlastního pekla žhářů
není, není to pěkné vyprávět obrazy hrdinů -
- samotářů -
špatně se poslouchá úděl nepochopení
obzvlášť
že si uvědomíme paralelu našich a jejich údělů
nehezký je totiž příběh o pánech času
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Věnováno mým jediným (zadluženým) rodičům
Rybáři lovící komické zlatavé rybičky
s doutníkem a mexickým sombrérem
vypráví si něžně roztomilé příběhy
našich dnů:
O hloupých lidech, nic netušících legendách
teskně, s jistou ironií, pouští chycená nesplněná
přání
ve vodě čeká temnota
pohltí vše bez meškání
rybáři s lampiony osvětlují nachové mraky
vždyť pod svícnem je největší tma
sami tak čistí, nevinní
rybičky už neexistují a zlato taky ne
ukryté zraky, pohledy paranoických očí,
jenž tiše trpíme - tam v krajině přílivu
rybáři svázaní vesmírem hvězdného prachu,
tiše spí
tišší hoši mlčenlivě vyjí na měsíc v dorůstání,
která se odráží od hladiny
pokroucený obraz zčeřený loďkou - Titanikem
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Pásmo krajinové
Závažné Thórovo kladivo padá propastí zatracených
?Propastí zatracených?
Zapomenutých starých sešlých otrapů!
Staří tišší mládenci zaseknutí
v éře osmdesátých let, ale bez křiváka
a závažné Thórovo kladivo přímo letí.
A Madona s Jacksonem maj boláka
na prdeli. V dáli ozývá se měkce
lehce satanovo panoptikum:
lehce pochmurná
lehce bizarní
krajina přílivu
nechtěl bych být na místě,
na trůnu, sedícího krále myší
smrt s námi obcující v městě
pražském - Židi - rajtující na
koštěti. Ten churavý král Jelimán,
jen jestli ho znám?
A závažné Thórovo kladivo padá tou hlubokou propastí
tohle znamení divoké krásy
nic dobrého nevěstí, pro andělské hlasy
pro krysy a psy, pro lidí příběh
na písčitém břehu
- nohy po nárty ve vodě -
no co, no co tu smrdí...
Čekají v krvavém tichu,
na Bílou paní, tak tam čekají
bytosti z jiných dob, beze strachu
v podivné náladě hrají piškvorky
jeden má minimalistický portrét Mony Lisy
druhý má minimalistický obraz od Dalího
další má třeba zoufalství
což je decentní problém (asi)
páč namalovat tetičku zoufalství
to chce ho mít velkýho
a zatím pořád padá závažné Thórovo kladivo...
Hrají vestoje...
Už se stmívá
co je v životě nejhorší?
Asi on sám!
Zloděj příběhů by o tom mohl vyprávět
jakobytu bylo už málo hnoje
tichá samota šílených neorganických
depresí se mihotavě jímá prvenství -
v počtu krvavých žab z deseti ran
- Mona vyhrála, nepřišla o panenství -
letíme a slyšíme světlo červenobílého majáku
my, nijací ztracení, zapomenutí...
Zámek z desetitisíce mlčících bran
jen my je otevíráme, jen my...
Ale často zapomínáme na tichého
starce v koutě...?!?
Je noc... ticho... tma... nicota
jak zní? Ty už neutečeš!
ty nevyplaveš
ty z hlíny nevylezeš!
Mytochondrie a rašící meluzína
a neoprenová socha Jima Čerta
nebo Karla Gotta
jedli jste někdy kebab z Národky?
Oni ne - požili ho z polského kravína.
Rytmus hudby - staccato, bouchání
myslí - jeslí myšlenek - kradení života - zhurta
to vše v noci plné bezmoci
pableskující pocity šílených v záchvatech
algebraické nuly a jedničky
pableskují v poťouchlé, snové
krajině přílivu
kladivo Thórovo padá mizející prázdnotou
opěvování známých klaunů - básníků bez
bázně a hany, v bolestech vypocených
předkládají pravdy vesmírné a snáší
je před zorničky všech.
Jsou hodni obdivu!
Na co tedy myslíte tak potichu?
Řeka myšlenkových impulzů vytéká
a ty jiné bytosti, kde jsou?
Znáte chuť hudby
Vyráží dech - takže žádný spěch
kolotoč ten, ten se pořád točí
jakou roli v tomhle hraje slovo
Bůh?
Odpověď zná jeden, každý z domu smrti,
z pochodu mrtvých.
Nikdo z nich to nepoví -
věčná škoda...
Začíná svítat a to je fakt síla
promého bratra (opravdu velkého)
nepěkný oceán otevírá klín
ve tvaru ypsilon
jestlipak má erotogení účinek
na hady (hlavně ty čínské)
je světlo, je splín a chlupatá loutka
jako na nebi slunce vychází
v duši díra stejná schází,
protože modrý Babylon již více
nestojí, na běsy padá splín
z vypitých vín a úplněk - utek´
dohořívá poslední papežova svíce
znáte samotu ticha a klidu?
Znáte bouři malých legend?
Znáte tu úlevu po sraní?
Nikdy, ale nikdy, nepoznáte
pikareskní krajinu přílivu
závažné kladivo Thóra sem
dopadlo!
Sakury a starci v lihu zmizeli
každoranní výbuch atomové hlavice?
Přerušení činu, přerušení všech
zárodků myšlenek. Dopad té palice
označí chipsy - jemně solené
jadadadá a publikum? To se směje
válí se na zemi, jak prasátka v bahně
pódium - svět? Publikum - Bůh?
Božská alegoridní komedie
tragédie hraná mravně
má raso dvounohá, kam to spěje?
Kladivo již se ztrácí v čirých koutech
betonové zahrady plné kaktusů
plynulá iracionalita bující
vlastní nadreálný nádech
dětští starci v autobuse
plných všelijakých tubusů
s brýlemi pána Lennona na nose
žijeme v jemném chaose
(ale dyť já vim, že v chaosu)
a tak umíráme tam! Bez citu
v kouzelníkově (Zeldově) jitru.
Poetická vsuvka od Zeldy
Neviditelné obrazivo podivné duše:
drásají nové, zlé pocity
obsah bílého suchého se smutně
vysmívá tomu pomatenému bláznu,
jeho sebedestruktivní povaze
troska vypráví odměřeně, suše:
o nejhorším grázlu -
temném lidstva grálu
o paranoické nejistotě
obviňující vše a všechny
totiž o žárlivosti!
Ó Bóže můj, city nemluví rty ani činy
drtivý vítr dující na rozum a logično
to vše na tenkém provazu
mezi bouřlivým mládím
a neblahým nesmyslem
- pyšností -
skličující sebepohrdání smutně
konejší jeho stavy
tikající srdce = bušící vesmír
zahalený do sebestředného světa
strach z nejistoty,
následovaném činem poznání
ukončené zráním vlastní duše
přicházím o tebe!!! Múzo,
ventile u papiňáku
andělská mrcho neznajíc snad jeho?
Odlet posledních živých kachen
nevinné mraky
boj s nevědomím!
Boj s nepřítelem silnějším než Bůh!
Boj s veškerými úroky fiktivního smýšlení tragika
Múzo! Múzo! Múzo! Stvůro! Potvoro!
Viléme, Hynku, Jarmilo
posvátná lůzo
můžu ti věřit?
Já ubohý ubožák, trpím, za to,
že hledám růžové slony tam
kde by mohli být
obrazy posvátného chtíče a majetnictví
odsunuté ruce velkého masturbanta
od jejího - pokladu
odepření nejvyšší rozkoše - byla perverzní
nepomáhá útěk do zákoutí nikdezemě
protože vychází ze mě samotného
osudovost poslední (možné) chyby
zavřít se sám a dobrovolně
do bublajícího, jemně rozžhaveného
kotle s kyselou cibulí
poslední sebeponižující sebepolitování
- temný ožralý korábe -
uniká ti podstata věci - přicházím o tebe
lásko, krásko, nejistoto, chtíči,
Pandořino skříňko, nech to, tajemno
zvědavosti, zkouško
...
Poetická vsuvka od Zeldy
Experimentálně sladké čichání ke tvým kalhotkám
Z pohledu formálního maniaka:
musím jen tiše smeknout a závistivě klesat
do odpadních rour
bez rýmu, za to s rýmou
staletí trvající beznadějné padání listí
- pozdní roztomilé čvachtání v bahně -
na podzim
žer kamaráde, papej
dojdem na sever za zlatým beranidlem
a vypáčíme nebeské zvony
archanděla xyz
kecy
nečti to
uvař si kafe
svlíkni se
a miluj
miluj
život
a sen
...
Poetická vsuvka od Zeldy
KVZPL
(Kulturní Vložka Z Pokladního Lístku)
Jedna minuta a pět vteřin
vteřin
na život, na holku, na sebevraždu,
knírač je život bez okolků
a nároků
třeba na vytouženou odměnu
- chci být se svojí ženou,
sám a nahý s těžkými pukajícími vředy
ó Bóže,
jedna minuta a pět vteřin je sakra
dlouhá doba na cokoliv
kromě
lízání hadích varlat
a škrcená malých batolat