elizabeth_ba

Miluji řecké báje, a tak samozřejmě sleduji i filmy a seriály podle nich natočené... 28. srpna roku 2014 jsem dosledovala 12. díl koprodukčního seriálu Odysseus (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10496943870-odysseus/213381476180012/). Bohužel musím konstatovat, že jediné, k čemu nemám ani ty nejmenší výhrady, je krása prince Télemacha, jeho klasický řecký a skutečně nádherný (no ano, viz přiložené foto) profil, se kterým by si z fleku mohl "střihnout" i mého oblíbence prince Konradina (ačkoli ten pocházel ze Švábska a byl králem sicilským a jeruzalémským)... Jenže Télemachova role byla tak blbě napsaná, že jsem ho celou dobu litovala jako ithackého prince a po skončení seriálu i jako SPOILER krále. Jestli tomuhle byla předlohou Homérova Odyssea, tak jsem opravdu reinkarnace Alžběty Bavorské... S Odysseem to nějakou dobu vypadalo jako v Čekání na Godota a dlouhou dobu poté, co se vrátil zpět, se celá Ithaka asi domnívala, že to tak mělo i zůstat. Já taky. Aspoň bychom si ho pamatovali jako chlapce od Tróje: "Měli jsme Achilla, ale Odysseus byl ze všech nejkrásnější." (slova jednoho z uchazečů o ithacký trůn a bojovníka od Tróje, Leokrita). Na samotném konci seriálu si to u mě Odysseus zase napravil a moudra nabraná během jeho bloudění od bohů, bohyň a kouzelnic (Kirké) mu byla přeci jen k něčemu. Zaručeně by seriálu pomohla také kratší stopáž a (aspoň dle mého názoru) trochu lépe napsané jednotlivé role.  Tímto se tvůrcům povedlo jen vytvořit pohledný ale dějově nepropracovaný kousek - kdysi krásný, ale dnes už jen šílený Odysseus, jenž trpí nočními můrami a představou, že ho všichni zrazují, (ač velice slušně zahraný Bonim), zmatená Penelope (i když krasavice, ale 20 let čeká na chlapa, kterýho vůbec nezná, a proto mám obavu, že ta by vše napravila, jen kdyby se konal pohřeb po indicku) a snad až příliš sličný Télemachos, výstižnější charakteristika mě nenapadá; měl být především citlivý a statečný, ale vše vyznívá tak, že za sebe nechává jednat druhé, tedy zejména ženy (své vlastní a matku), i když jemu pro tu krásnou tvářičku odpouštím (jestli to tak taky tvůrci nezamýšleli, darebáci ;-)). Ani hlavní dějová linie - láska ithackého prince a bývalé trójské princezny (která si nepamatuje na svou vlast, i když tam prožila 10 let) nemá hloubku a ani není nikterak přesvědčivá, to mnohem více člověka zaujme její matka Eurinomé vztahem k Mentorovi či útokem na krále nebo třeba Nausicaa svým obětováním se pro muže, jejž miluje (i bez spoileru jistě odhadnete, kdo to je). Ostatním pak, včetně ex-krále Laerta, sněmu svobodných ithackých mužů, Penelopiných ženichů, jejich synů, přítele Mentora a hradního věštce (kdoví proč) a obyvatel Sparty (díky Bohu,) nebyl dán větší prostor. Totiž, že byl Meneláos blb, vím sice dlouho (a ubezpečuji se o tom při každém zpracování čehokoli, co se točí kolem Iliady), ale že až takový, že bude obyvatele Ithaky, když se jim nedlouho před tím vrátil král po dobrodružné plavbě od Tróje, strašit Peršany, mě ani ve snu nenapadlo... A to prý máme osmé století a bojuje se železnými meči... A tak mi došlo, proč byl vlastně ten Homér slepý... V tomto seriálu se, ovšem zcela nepravdivě, dozvíte, jak k tomu došlo, neboť já jsem pevně přesvědčena, že si to způsobil sám... :-) Proč? No proč? Přece... Nemohl se na to dívat. Napřed Troja a Trojská válka a teď zase tohle... A není to jen o tom, že máme máchat meči bronzovými, pro jakýkoli historický seriál či film je totiž zapotřebí udělat si pořádek alespoň ve stoletích, aby se nám pak v nějakém filmu nesetkali Ramses II. s Xerxem (což tady by se téměř mohlo stát, když si dosadíme, že dobytí Tróje bylo zhruba v době Ramsese II. a Xerxes vedl Peršany dobýt Řecko), vážně nějaký rok sem nebo tam by mi už vůbec nevadil... No a k závěru bych podotkla, že se snad raději snad měl Télemachos pustit za kouzelnicí Kirké, (jak se stane podle jedné z verzí báje) a chtěla bych vidět, jak by vzniklou situaci vysvětloval svému tchánovi, fajáckému králi, až by mu přijel na pomoc v boji se Spartou... (No ano, Sparta neni jen fotbalový klub ale i město ve starověkém Řecku, jak už kdysi trefně poznamenal Toníček Novotný Theodoru Pištěkovi v Manželství na úvěr). Jelikož nechci zase až tak moc spoilerovat, už se mi to i tak povedlo, musíte ostatní posoudit sami. Zůstanu u třech hvězdiček a výše nepůjdu (ani kvůli Télemachovi) protože koukat se na to celé dalo, ale přemýšlet o tom nikomu příliš nedoporučuju...