Tft

Stejně jako minulý rok vybírám 12 režisérů, kteří v roce 2018 vypustili do světa svojí prvotinu, která podle mě stojí za to. Vybírám především režiséry, kteří mají do budoucna velký potenciál a jejich nadcházející režisérská kariéra bude rozhodně stát za sledování. 

Bradley Cooper - A Star Is Born : Z A Star Is Born nejsem ani zdaleka tak nadšený jako většina diváků/kritiků (na můj vkus je to film až moc prvoplánový), přesto dokážu ocenit kvality, které Cooper do filmu přinesl na všech frontách - jako herec, ale především jako režisér. Přechod z herecké hvězdy do režisérského křesla není nikdy lehký, ale je vidět, že Bradley Cooper toho za tu dobu co v Hollywoodu působí okoukal hodně. Rozhodně ví jak odvyprávět smysluplný příběh, má cit pro práci s publikem a ví jak zapůsobit na divákovy emoce. Navíc si šťastně vybral pěveckou superstar Lady Gaga, která mu svým výkonem hodně pomohl dotvořit celkovou auru, která se kolem filmu vytvořila a hlavně mu pomohla snímek prodat, což je pro jeho budoucí tvorbu velmi dobrá zpráva. Pokud se v budoucnu Cooper rozhodne úplně vypustit svoje herectví a bude se plně soustředit na režii, mohlo by to dopadnou ještě lépe. Přál bych si, aby natočil něco hodně nekonvenčního, kde by naplno ukázal svůj režisérský potenciál.

Cory Finley - Thoroughbreds : Z Thoroughbreds je sice cítit pachuť prvotiny, v Cory Finleym ovšem dříme velký scénáristický potenciál, tenhle film má chytře napsané postavy a je z něj cítit dravost mladého nadšeného tvůrce, který dělá to co vždy chtěl a tak se to snaží dělat nejlépe jak může. Napsat takový scénář, zařídit si pozornost producentů a nakonec se i sám postavit na pozici režiséra to chce opravdu kus odvahy (i od producentů, kteří mu to dovolili). Finley už pracuje na dalšímu filmu Bad Education v hlavní roli s Hugh Jackmanem, který by měl na plátna dorazit v roce 2019, tentokrát je Finley už "jen" na pozici režiséra o scénář se postaral Mike Makowsky, tak snad Finley na psaní úplně nezanevře. 

Boots Riley - Sorry to Bother You : Student filmové školy, který se na ní vykašlal, aby se mohl stát raperem a vytvořit si tak kariéru v hudebním průmyslu, se vrátil ke kořenům a své původní vášni - filmařině. Boots Riley natočil současný, neuhlazený, vtipně trefný a velmi originální film, který když se ukáže na rok 2018, bude jedním z těch, které si bude americká společnost nejvíce pamatovat. Boots Riley je originalita, kterou filmový, především americký průmysl tolik potřebuje. Tenhle 47 letý chlápek to v sobě ještě pořád má a v budoucnu nám dost možná ukáže spoustu šílených věcí.

Aneesh Chaganty - Searching : Dalo by se říct, že Chaganty je takový malý revolucionář, protože ze subžánru, který všichni brali jako nové found footage, dokázal vykouzlit napínavé drama, které patří k filmařské špičce letoška. Není divu, že si odnesl cenu diváku ze Sundance, protože natočil film, který si přímo říká o to být viděn s větším davem lidí. Chaganty se ukázal jako velmi inteligentní režisér, který dokáže pracovat s málem a přesto z něj vymáčkne maximum. Jsem zvědavý jestli zůstane u tohohle subžánru anebo se posune ke klasické filmařině a v tom případě jak se s ní dokáže popasovat.

Coralie Fargeat - Revenge : Vzhledem k probíhající Hollywoodské revoluci překvapivě jediná žena na mém letošním seznamu režisérských nadějí. Nevím jestli je to moje chyba a viděl jsem letos málo prvotin od žen nebo byl prostě rok 2018 takový mezistupeň a nové nadějné ženy to do nás nasypou v roce 2019. Nicméně Coralie Fargeat si nezadá s žádným mužem na tomhle seznamu a je velmi silnou zástupkyní svého pohlaví. Revenge je totiž snímek, který má ze všech filmů tady uvedených ty největší koule. Fargeat splnila to co slibovala v názvu filmu, pomsta se vším všudy a nikdo loni nedokázal natočit takhle uspokojivý film. Doufám že jí teď někdo svěří pořádný horor, protože na krvavost a stylovost má čuch jak blázen.

Robert Mockler - Like Me : Like Me je hodně cítit takovou tou nováčkovostí, ale tou správnou, která dává naději, že v Mocklerovi dříme velký talent, který nebude kráčet konvenční cestou, ale že se postupně vypracuje v osobitého indie filmaře. Snad to tak dopadne, protože filmu se moc pozornosti nedostalo, tak snad si nějaké indie studio jeho talentu všimne.

Ari Aster - Hereditary : U Ari Astera budu asi trochu neobjektivní, protože už teď je jasné, že Hereditary skončí hodně vysoko na mém top 10 za rok 2018. Má to samozřejmě své důvody, už dlooooouho jsem neviděl takhle precizně natočenou prvotinu. Do kina jsem šel s tím, že Ari Aster pro mě bylo naprosto neznámé jméno a odcházel jsem s jednou otázkou v hlavě: Kdo to sakra je a jak to doprdele dokázal? Už se nemůžu dočkat Midsommar, které má vyjít letos a podle uniklého scénáře, který se dá dohled na internetu by to měl být zase nervy drásající zážitek. Tohle jméno možná jednou vejde do dějin a spolu s Jordanem Peelem je pro mě Ari Aster největší nadějí moderního hororu.

Bo Burnham - Eighth Grade : Burnham už dokázal, že je skvělý komik a teď dokázal, že je i skvělý režisér. Eighth Grade se mi sice podobně jako A Star is Born netrefilo do noty, ale stejně dokážu ocenit jeho kvality. Jestli nic jiného, tak především schopnost Burnhama se přenést do mysli dospívající dívky, ale jsou tu samozřejmě i jiné věci. Doufám že natočí v budoucnu nějaký komediální muzikál, protože to je přesně něco, co by se trefilo do jeho komediální polohy a mohl by díky tomu vzniknout velice originální film.

Gustav Möller - Den skyldige/Guilty : Jak jsem psal v komentáři k filmu, Möller si vybral pro svůj první film jednu z nejtěžších disciplín a porval se s ní se smrtelným klidem, který přesně vystihuje chladný a precizní filmařský sever, z kterého pochází. Doufám jen, že se z něj nestane další tuctový režisér ze severu a bude si i do budoucna vybírat obtížné projekty, na kterých dokáže, že moje pochybnosti byly zbytečné. Pevně v to věřím, protože Guilty vykazuje značné známky kvality a vedle Hereditary a Custody je asi nejlépe režijně zvládnutou prvotinou loňského roku.

Xavier Legrand - Jusqu'à la garde/Custody : Legrand nevyhrál Stříbrného lva za nejlepší režii v Benátkách jen tak pro nic za nic. Na Custory je vidět, že moc dobře věděl co dělá a na place vládl pevnou rukou. Poslední 15 minutovka filmu je čiré napětí, na kterém by se dalo ve filmových školách vyučovat budování atmosféry.

Carlos López Estrada - Blindspotting : Estrada a Boots Riley by si mohli podat ruce, protože se jim podařilo natočit sice odlišné, ale přesto velmi podobné filmy. Filmy z kterých je cítit frustrace moderní americkou společností, ale Estrada ani Riley ji nekritizují prvoplánově, naopak to dělají velmi šikovně a podprahově. Blindspotting  především funguje jako buddy komedie a nesnaží se nijak moralizovat, což je hlavní plus filmu, protože tím zavírá pusu většině kritiků. Carlos López Estrada je přesným prototypem moderního filmaře, kterých se snad začne objevovat čím dál víc, rozmanitosti totiž není nikdy dost.

Jonah Hill - Mid90s : Další jméno, které není potřeba představovat, Jonah Hill si splnil svůj dětský sen a konečně natočil film. Scénárista Hill sice trochu skřípe, ale režií a snahou dohání co se dá. Natočil hodně pohodové indie, které do puntíku vystihuje jednu éru dějin. Hill to teď bude mít nejspíš hodně těžké, protože stojí mezi dvěma tábory, na jedné straně fanoušky filmu, kteří budou očekávat velké věci od jeho dalšího počinu a na druhé straně kritici Mid90s, které se bude muset snažit přesvědčit napodruhé. Jonaha Hilla čeká nelehká práce, ale má okolo sebe tolik zkušených filmařů, od kterých může čerpat rady, že by byl hodně velký lempl, kdyby to nezvládl.