PetrC.

Často slýcháváme o porušování lidských práv v dnešním světě. Chápeme ale co se vlastně za frází "porušovat lidská práva" skrývá?

 

Zásadním problémem u lidských práv zůstává fakt, že jsou obtížně definovatelná. Z lingvistického hlediska je můžeme chápat jako práva lidí, která vyplývají z jejich lidské podstaty. Právní pohled se příliš neliší. Dalo by se říci, že se jedná o práva, která si lidé nárokují. Ani jeden přístup nám ale oblast nijak uchopitelně nevymezuje, protože nijak nezužuje interval hodnot mezi nulou a vším.

 

Pochopitelně nejsem prvním, kdo se nad tímto problémem zamyslel. Aby byla lidská práva právně definována, byla v prosinci 1948 přijata Všeobecná deklarace lidských práv. Jejích 30 článků dalo lidským právům konkrétnější podobu. Znamená to však, že když použijeme sousloví "lidská práva," myslíme vždy totéž, co vyjmenovala Všeobecná deklarace lidských práv?

 

Právě proto, že lidská práva bývají nejčastěji zmiňována v kontextu mezinárodní politiky, bývají využívána často v politickém smyslu. Zkrátka je stále více cítit vazba mezi lidskými právy a demokracií, přesněji řečeno demokratismem. Právě posun významu "lidská práva" k pojmu "politická lidská práva" mne mrzí nejvíce. De facto tak došlo ke zúžení pojmu lidská práva jen na poltickou část lidských práv, přičemž jsou to podle mého názoru především společenská práva, která tvoří jejich stěžejní část.

 

Spojené státy s nebývalou kritikou a téměř s posměchem přijaly v roce 2010 zprávu na stav lidských práv v jejich zemi, kterou vydala Informační kancelář Státní rady Čínské lidové republiky (国务院新闻办公室) . Předesílám, že zde nechci nijak hájit čínskou stranu v oblasti lidských práv. Tato zpráva možná vznikla jako určitý druh politické odvety, přesto nabízí podrobné informace o stavu lidských práv ve Spojených státech, byť tendenčním tónem. Spojené státy pochopitelně do určité míry porušují lidská práva. Dle uváděných informací je do určité míry porušován např. čl. 3 (každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost), čl. 23 (každý má nárok na stejný plat za stejnou práci a každý pracující má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu) či čl. 25 (každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření). Zmiňovány jsou i další známé problémy, a sice kriminalita, situace ve věznicích, relativní chudoba atd.

 

Myšlenka, kterou chci vyjádřit, je následující: na Zemi jsou v podstatě, až na pár výjimek, do různé míry všude porušována lidská práva. Ani Česká republika  na 100 % neplní všech 30 článků. Demokracie nemusí být zárukou dodržování všech lidských práv. Důležité je vnímat lidská práva v celém širokém rozsahu, neomezovat se pouze na jejich politickou část. Bylo by nanejvýš tragické, kdyby se z nich stal pouze vyprázdněný politický termín. Nemluvme nadále o lidských právech obecně, ale o jednotlivých bodech konkrétně. A nebuďme pokrytci. Problém lidských práv je zkrátka celosvětový. Tím, že americká strana odmítá závěry čínské strany, to je jako by říkala, že bílý kůň není kůň (白馬非馬). To, že někdo na nepříjemný problém upozorní, není chyba. Je to přeci impuls k tomu věc vyřešit. Jak věděli staročínští filosofové: se státem, jehož panovník není schopen přijmout kritiku, to půjde s kopce. Proto buďme přístupní kritice a především: bojujme za lidská práva i tady u nás.