Dinsberg

Vzhledem k současné filmové produkci neušel mojí pozornosti film, který se byť laickou, ale přesto pravdivou nótou snaží popsat, co to je kýč. Skoro každý má o tomto pojmu svou představu a téměř vždy je ta představa negativní. A kupodivu ne ve smyslu, že by to dílo bylo špatné či průměrné, ale spíš, že se o dílo nejedná vůbec. Film Kýč je když... je zrcadlem všem těmto pseudodílům, které se snaží parazitovat na skutečném umění. Jde vlastně jen o umění, posazené na ekonomické bázi. Karel Effa v roli Nezmara, stojíc vedle obrovského zahradního trpaslíka, říká, že jde o účelovou plastiku, jejímž účelem je hospodárnost. Antonín Šůra kýč nakonec definoval jako podvod, přetvářku, předstírání a imitaci umění, slaďák a náhražku. Lidem je neustále říkáno, co je správné sledovat a z těch žije Hollywood. Pár mustrů, osvědčených pochopitelně, se točí pořád dokola s obměnami postav, ale základ je pořád stejný. Draze vyhlížející váza, v které páchnou květiny středověku.