strougy

"Vzpomínky, pravda?" řekl jsem," ano, už samo vzpomínání je smutné, natož pak jeho předmět! Nedejte se unášet takovými věcmi, to není nic pro vás a nic pro mne. Tím člověk jen oslabuje - to je nad slunce jasné - svou přítomnou pozici, aniž posílil dřívější, nehledě k tomu, že ta dřívější už žádné posílení nepotřebuje.

....

Tu jsem si řekl:" Proč jdeš s tímhle člověkem? Necítíš k němu lásku ani nenávist, neboť jeho štěstí spočívá pouze v jednom děvčeti a přitom ani není jisté, jestli nosí bílé šaty. Takže je ti tenhle člověk lhostejný - opakuj to - lhostejný."

....

"Nevím," zvolal jsem nezvučně," já nevím. Jestli nikdo nepřijde, tak prostě nikdo nepřijde. Nikomu jsem nic zlého neudělal a nikdo nic zlého neudělal mně, ale nikdo mi nechce pomoci, vůbec nikdo. Ale přece jen tomu tak není. Až na to, že mi nikdo nepomůže - jinak by to bylo docela pěkné, samí nikdové, docela rád (co vy na to?) bych si vyšel na výlet ve společnosti samých nikdů. Ovšemže do hor, kam jinam? Jak se ti nikdové na sebe tlačí, ta spousta paží natahujících se jedna přes druhou nebo zavěšených do sebe, ta spousta nohou na krůček od sebe vzdálených! Rozumí se, že všichni jsou ve fraku. Jdeme si jen tak, znamenitý vítr profukuje štěrbinami mezi námi a našimi údy. Hrdla se na horách uvolní. Je to div, že nezpíváme."

....

"Vůbec mi neimponujete," řekla," všechno, co říkáte, je nudné a nesrozumitelné, ale proto to ještě není pravdivé. Myslím totiž, pane, - proč mi pořád říkáte milá slečno? - myslím, že vy se jen proto nezaobíráte pravdou, protože je namáhavá."

....

"Panebože, jak prospěšné musí teprve být, když se přemýšlející poučí od opilého!"

....

Tu opilec zvedl obočí, až se to mezi ním a očima zalesklo, a jal se přerývaně vysvětlovat:" To je totiž tak - chce se mi spát totiž, proto půjdu spát -. Mám totiž na Václavském náměstí švagra - tam jdu, protože tam bydlím, protože tam mám postel - tak teď jdi. - Nevím totiž jenom, jak se jmenuje a kde bydlí - snad jsem to zapomněl - ale to nevadí, protože já ani nevím, jestli vůbec nějakého švagra mám-. Teď jdu totiž -. Myslíte, že ho najdu?"

....

Tu se ke mně obrátil a upřel svůj tlustý obličej o nízké opěradlo lavičky:" Víte, celkem vzato mám ještě čas, pořád ještě mohu tu počínající lásku okamžitě ukončit nějakou hanebností nebo nevěrou nebo tím, že odcestuji do nějaké vzdálené země. Neboť jsem opravdu na pochybách, jestli se mám oddat tomuto vzrušení. Tu není nic jistého, nikdo nemůže s jistotou říci, jaký to bude mít směr a trvání. Jdu-li večer do vinárny s úmyslem opít se, pak vím, že tenhle večer budu opilý, ale v tomhle případě! Za týden se chceme vydat s jednou spřátelenou rodinou na výlet, nerozbouří to srdce na čtrnáct dní? Polibky tohoto večera budí ve mně ospalost, aby získaly prostor pro bezuzdné sny. Vzdoruji tomu a podniknu noční procházku, tu to přijde, nevycházím ze vzrušení, tváře mi stydnou a žhavnou jako od nárazů větru, v kapse se ustavičně musím dotýkat růžové stužky, mám o sebe nejhorší obavy, ale nedokážu jich uposlechnout a snáším dokonce vás, pane, ačkoli jindy bych se s vámi nikdy tak dlouho nebavil."

Franz Kafka, Popis jednoho zápasu