Gore

Filmové zhodnocení:
V 26. týdnu jsem viděl celkem 6 filmů, z nichž 2 byly životopisné snímky slavných olympioniků (z letní olympiády, odehrávající se v roce 1936 film Race o černošském atletovi Jesse Owensovi, který se potýkal s rasovou diskriminací, a to nejen v nacistickém Německu a zlámal několik rekordů, který je standardním životopisným snímkem, který ničím nevybočuje a má několik málo uvěřitelných momentů, ale jinak je to lehký nadprůměr; a zimní olympiádu v roce 1988 zastupující Orel Eddie, který je odlehčeným příběhem Michaela Edwardse, který se jako amatér rozhodne zastupovat Velkou Británii ve skocích na lyžích, kdy film má uvolněnou vtipnou atmosféru s feel-good výkony herců); 2 indické snímky (podle skutečné události natočený thriller Neerja, o statečné letušce, která čelí přepadení letadla na letišti v Káráčí pákistánskými teroristy, který má v celku uvěřitelnou atmosféru, se silnou titulní hereckou základnou v Sonam Kapoor a potřebným napětím, ale nemá žádnou hodnotu navíc, který by ho nadsazoval nad jiné snímky podobného ražení; a vynikající thriller Drishyam, který je remakem stejnojmenného malayalamského snímku, o Vijayovi a jeho rodině, která čelí nařčení z vraždy syna policejní inspektorky, který má skvělé herecké výkony a inteligentní scénář); a 2 snímky z francouzské produkce (dokumentární Nebe a led, o vědci a glaciologovi Claude Loriusovi, který strávil většinu života na Antarktidě, kdy objevil a popsal jev zvaný globální oteplování, kdy dokument je dobře natočený, je i poučný, ale téma mě moc nebralo, proto se často dostavovala nuda; a biblická artová dramedie Zbrusu Nový zákon, o Bohovi, který žije v Bruselu, je hulvát a jeho dcera se jednoho dne vzbouří otci a pošle všem lidem sms u údajem, kolik jim zbývá do smrti a pak se vydává hledat 6 nový apoštolů, kdy film mi i jako ateistovi připadal velmi přehnaný, místy nevkusný a postavený na hlavu).

 

Nejlepší film týdne:
Drishyam – drsný indický kriminální thriller o jednom zabití zparchantělého syna vrchní inspektorky policie a následného vyšetřování, včetně snahy všemi možnými prostředky prolomit neprůstřelné alibi podezřelé čtyřčlenné rodiny, kdy snímek se může chlubit inteligentním scénářem, skvělou kamerou, mrazivou atmosférou, jemně podkreslujícím hudebním motivem, který snímek doprovází v klíčových momentech, a překvapujícími hereckými výkony. Z dalších filmů bych vyzdvihl jen odlehčený sportovní biopic Orel Eddie.

Nejslabší film týdne:
Zbrusu Nový zákon – zvláštní snímek, který nesedne každému, stejně jako mě, kdy Bůh je zde zpodobněn jako parchant, který nesnáší lidi a vypadá jako bezdomovec, což by v jiném podání mohlo být i zajímavé, ale v tomto zpracování je to spíše nesnesitelné.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Ajay Devgn (Drishyam) – doteď pro mě neznámý herec, který hlavu rodiny, ochraňující za každou cenu svou rodinu, zvládl s přehledem a jsme nuceni jeho postavě držet palce za všech okolností. Z dalších herců zaujali ještě oba aktéři z Orla Eddieho – hlavní představitel Taron Egerton, který se zde představil v jiné poloze než v Kingsmanovi, a zvládl ji skvěle, stejně tak i Hugh Jackman, jako jeho trenér, kdy na něm bylo vidět, že si roli užívá.

Sonam Kapoor (Neerja) – herečka, které jsem si všiml již v Prem Ratan Dhan Payo, zde předvedla zajímavý soustředěný dramatický výkon, odlišný než v předchozím snímku a ukázala nám, že s ní do budoucna může počítat. Z dalších hereček mě zaujala ještě Indka Tabu ve filmu Drishyam, z jejíž drsné policejní inspektorky šel mráz po zádech a Holanďanka Carice van Houten jako Leni Riefenstahl ve snímku Race.

Nejslabší herecký výkon týdne:
Barnaby Metschurat (Race) – jeho ztvárnění Josepha Goebbelse bylo příliš prkenné a nevýrazné, přičemž víceméně jen kroutil očima a dělal ksichtil do kamery.

Pili Groyne (Zbrusu Nový zákon) – vzpurná dcera Boha, která hledá po světe 6 nových apoštolů byla velmi nevýrazná a znám plno jiných hereček v jejím věku, které by se této role zhostilo mnohem lépe.

 

Hudební zhodnocení:
V 26. týdnu jsem slyšel celkem 6 nových hudebních alb, přičemž všechna byla vydána v roce 2016 a z nichž 2 alba byla originálními filmovými soundtracky (německo-íránský skladatel Ramin Djawadi složil hudbu k epickému filmu Warcraft, kdy samostatná hudební složka mě ničím moc nenadchla a ztrácí se v přebujelé pompéznosti; to anglický skladatel Henry Jackman, specializující se hodně na komiksové snímky, s hudbou k marvelovce Captain America: Civil War zaujal podstatně více a představil hned několik zajímavých motivů); 3 metalová alba (americká thrash metalová kapela Incite překvapila svým již čtvrtým albem Oppression, které je velmi syrové, ale přesto melodické a překvapivě hitové, kde chybí vyloženě hluchá místa; italští gothic metalisti Lacuna Coil rovněž překvapili svou již osmou studiovkou Delirium, kterým navázali na svá nejkvalitnější alba, kde lehce operní zpěv Cristiny Scabbii skvěle doplňuje growling Andrey Ferro; a němečtí progressive metalisti Poverty's No Crime se svou sedmou studiovkou Spiral of Fear moc nenadchli a velmi brzy se stala lehce zapomenutá); a 1 zajímavá kompilace (a to zpěvačky Sandy Danny, která se proslula hlavně jako zpěvačka folk rockové kapely Fairport Convention, a která zemřela v roce 1978 na krvácení do mozku po pádu ze schodů, kdy kompilace byla pojmenovaná I've Always Kept a Unicorn, a obsahuje zejména akustické verze a dema písní jak sólové, tak kapel, ve kterých vystupovala, kdy je to zajímavá, raritní připomínka skvělého hlasu a předčasného odchodu talentované interpretky).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Incite - Oppression = kapela založena nevlastním synem Maxe Cavalery míchá thrash metal, který je typický pro jeho otce a groove metal, kdy album je skvělou ukázkou svěžího větru do dlouho nezčeřených thrash metalový vod.

Nejslabší hudební album týdne:
Ramin Djawadi – Warcraft = soundtrack k epickému fantasy vzniklé na motivy veleúspěšné počítačové hry mě vůbec nezaujal a nepřinesl nic překvapivého nebo melodicky zapamatování hodného.