Fifer

Postmoderní filmy o psaní (či točení) filmu jsou u autorů nesmírně populární. Aby taky ne, scenárista může hrát s diváky otevřenou hru, může si dělat srandu z klišé, zažitých schémat, i sám ze sebe. Tyhle filmy ale mají také obrovskou nevýhodu: je straštně těžké napsat a natočit je tak, aby diváka vtáhly. Velmi často se stane, že vás postavy přestanou zajímat. Je to logické, je těžké mít strach o někoho, jehož příběh může hlavní hrdina každou chvíli změnit, k takové postavě si většinou držíte odstup. Přestože je McDonagh jedním z nejtalentovanějších autorů současnosti ( obavám se, že ani ostrá kritika uživatele LIMY jeho postavením příliš neotřese :-) ), nepodařilo se mu přimět diváka, aby se o postavy psychopatů nějak hlouběji zajímal. Jsou drsní, zlí a cool, ale když umřou, těžko pro ně budete ronit slzy. Film je tedy jen sledem několika velice podařených skečů a epizod, ale jako celek nedrží pohromadě. McDonagh se však nemusí stydět, napadají mě jen dva autoři, kteří film o filmu doopravdy zvládli- Truffaut a Fellini (Americká Noc, 8 a půl). P.s.:Film jsem neviděl v kině, protože se v Brně téměř nevysílal( Jen Olympia a jeden den v Artu. To musím jet nakupovat do 4km vzdáleného shopping parku, když chci vidět film?), což považuju za ostudu. Sakra doprčič, ještě pořád se v Brně vysílá Ve Stínu a Atlas mraků, na tyhle filmy jste mohli jít v podstatě každý den po dobu několika měsíců. Myslím, že Psychopati by si zasloužili delší vysílací čas.