Lachtaan

Včerejší vyhlášené nominace na bizarní Zlaté maliny predikovaly, že už se snad co nejdřív objeví i očekávané Oscary a dneska přiletěl nahuštěný seznam, k němuž se nejde nevyjádřit. Hlavní kategorie obsahuje většinu těch, které jsme čekali či v ně přímo doufali, takoví Fabelmanovi, Všechno, všude najednou či Víly z Inisherinu jsou ve výběru právem, ačkoli jsem prozatím měl tu čest jen s prostředním jmenovaným. Co mi už ale hlava silně nebere, je přítomnost druhého Avatara mezi nominacemi na nejprestižnější filmovou cenu. Když se v tomhle rybníčku před lety nepohyboval mnohem silnější sci-fi blockbuster Avengers: Infinity War, tak co tam ksakru dělá tohle. 

V rámci režie jsem rád zejména za Rubena Östlunda, který o sobě dal letos skrze skvělý Trojúhelník smutku pořádně vědět. Prapodivnou nominaci shledávám ještě u Angely Bassett za vedlejšák v druhém Black Pantherovi, z komiksových filmů bych do důležitějších kategorií procpal raději Batmana. Ještě že ten disponuje rovnou 3 nominacemi. A o animáku roku se snad ani bavit nemusíme!

Zveřejněné nominace na Zlaté maliny se vesměs scházejí s očekáváním, takový třeskutě už jen od pohledu nechutný Morbius, fakt špatný třetí Jurský svět nebo naprosto zbytečně nezajímavá xtá variace Pinocchia patří mezi adepty, kterým bych to přál nejvíc. Například Blondýnce už o dost méně, byť příjemným filmem rozhodně nebyla. Budu taky muset už co nejdřív dohnat Elvise, abych si ověřil, jestli si Hanksův make-up opravdu zaslouží vlastní nominaci na nejprestižnější negativní ocenění.

Mimo to už nějakých pár týdnů plánujeme, že letos oslavíme narozky po našem a spácháme mimo klasické kalby filmový večer (samozřejmě se špetkou alkoholu). Už od prvopočátku nápadu je v plánu Menu, které na mě pokukuje každým dnem a těší se, až jej zhlédnu, po čase se k němu přidala jihokorejská Podezřelá, na kterou jsme se chtěli vydat i v srpnu do kina, ovšem než jsme se rozhoupali, byla z kin stažena. O třetím kousku se prozatím stále diskutuje, možná pro odlehčení večera a ze zvědavosti, o jak moc bizarní film jde, přeci jen asi zkusíme The Unbearable Weight of Massive Talent, kde má údajně hrát Nicolas Cage Nicolase Cage, co sám sobě mimo jiné nádává za ty příšerné role, co bere od konce devadesátek. Mohl by to být dost obohacující večer.

Po bezprecedentním zážitku s Balónem si přemítám myšlenku, že ti naši západní sousedé na filmovém, potažmo i seriálovém poli fakt umí. Jdu si to ověřit skrze mnou doposud viděné projekty, na nichž se podílelo Německo samotné, bez zásahu jakékoli další produkce. Vždyť už mnou vůbec nejvíce opěvovaný a právoplatně nejoblíbenější seriál Dark je toho zářným úkazem. Ale i spousta dalších více či méně známých kousků, nejen dva povedené (a jeden již značně méně) díly Fakjů pane učiteli, třeba i slušně drsné drama Náš vůdce, milé Spolu to dáme, velmi povedená konverzační komedie A co třeba Adolf? (stále čekám na dostupný sequel) či třeba filmová i seriálová verze ještě hustější knížky My děti ze stanice Zoo. Jooo, na to, jak němčouři prznili dějiny 20. století, na kulturním poli se činí více než dost.

Když už posledních pár dní můžu díky absolvování zkoušek koukat na filmy klidně denně, přichází neočekávaně očekávaná krize s tím co si vlastně pustit, která před každou projekcí šíleně zdržuje. Sice mám watch-listy ze všech momentálně vlastněných streamovacích služeb nabobtnalé k prasknutí, stejně není jednoduché si jen tak něco vybrat. Až do teď, kdy jsem úplně náhodou narazil na filmovou výzvu od stránky K filmu, která je sice loňská, její složení mi ale přijde natolik zajímavé, že se ji pokusím splnit.

V roce 2016 jsem jednu dobu zkoušel nakoukávat snímky dle abecedy, skončil jsem ovšem už u písmene J, kdy jsem žil v domnění, že Jízda nadoraz je takto přeložená i zde na CFSD, až po ohodnocení jsem si ovšem všiml, že po Interstellaru najednou pokračuju kouskem, co se jmenuje Drive.

Tu současnou výzvu tu zmíním jen pro dnešek, jinak se k ní nebudu vracet v úpravách, kdy bych si přímo tady odškrtával splněné. Samotný seznam tvoří 25 položek, kdy mi ani jedna nepřijde nesplnitelná, jmenovitě jde tedy o:

Film z letošního roku
Francouzský film
Film pro děti (animák/pohádka)
Film, jehož název má maximálně 5 písmen
Film, jehož název obsahuje dva členy (the / a / la / das / …)
Film, jehož název obsahuje vykřičník
Film z produkce studia Disney (logo se zámkem na začátku)
Film, který má v názvu barvu
Film, který má v názvu jméno pokrmu
Film, kde se někdo koupe v bazénu
Film, v němž někdo spí
Film s nelidskou postavou v hlavní roli (upíři / zvířata / duchové)
Film, kde někdo slaví narozeniny
Film, kde někdo bruslí (na ledě či in-linech)
Film, ve kterém je postava se jménem Jane (uznáme i Jane Doe)
Film, kde hlavní téma je politika
Film, kde se vyskytuje novinář či spisovatel
Film, kde vybouchne automobil (nemusí být bomba může být i po autonehodě)
Film, kde někdo hraje počítačovou hru
Film, ve kterém se nevyskytuje nic na elektřinu
Film, kde si někdo dává sprchu
Film, kde někdo sedí na lavičce / houpačce
Film, kde někdo jede na koni
Film, kde hraje někdo, kdo hrál ve filmu Skála (1996)
Film, ve kterém jsou hasiči

Některé půjdou plnit snadno (viz Disneyovky), k některým bude potřeba preventivní rešerše, viz film, kde si někdo dává sprchu. Tak výzva přijata!

Většina zdejších uživatelů deníček používá jen jako watch-list, ještě větší zastoupení tvoří ti, kteří si do něj ukládají očekávané filmy, převázně přímo plánované návštěvy kina. K těmto vizím na letošní rok jsem se já sám ještě nevyjádřil, byť toho letos nevyhlížím úplně málo. Neočekávám teda výpravy před velké plátno rovnoměrně každý měsíc, někdy neplánuju vidět vůbec nic, v jiném měsíci bych kino neměl ani opouštět. 

V únoru se přiřítí třetí Ant-Man, který sice hodlá pořádně představit nového arcizáporáka celého MCU, jak už jsem ale zmiňoval jednou, stejně jako v případě druhého Black Panthera, novou marvelovku vyzkouším jedině zadáčo v našem místním menším kině. Za to koncem března už přiletí must go záležitost John Wick 4, aby květen zase nenabídnul zhola nic. Vykompenzuje to až ryze animovaný červen, kde kromě dle prvního traileru silně osobité pixarovky Elemental dostaneme roky vyhlížený druhý Spider-verse. V červenci pak hodlám v kině bydlet, protože po pátém Insidious tu máme masivně očekávaného Oppenheimera a snad ještě víc kýženou MI:7. Do toho by i ta Barbie mohla být dost originální oddechovkou. Pak už mě až do prosince z prozatímního repertoáru kin do sedaček kin vábí jen ten vůbec nejdůležitější film roku - druhá Duna.

Mám na srdci dvě věci. První se motá kolem momentálního dohánění oceňovaného (alespoň v případě první řady) Temného případu, který mě svým všudypřítomným kouzlem poměrně minul, za to nemám prozatím sebemenší problém s jeho tak hrozivě opovrhovanou druhou sérkou. Neříkám, že napětí v prvních osmi dílech nebylo nahuštěné, až se skrze něj nedalo vidět, druhá sezóna ale sází na perfektní obsazení, které hraje velmi zdařile a rozmáchlejšími exteriéry Kalifornie vůbec nedělá svému předchůdci ostudu. Inu, co se dá dělat, i jeden může nesouhlasit se stem.

Druhou záležitostí, co mi posledních pár dní pije krev, jsou vyhlášené nominace na letošní České lvy. Zajímalo by mě, co banda, která stojí za výběrem nominovaných, hulí za matroš, protože 12 nominací pro silně nesmyslnou, přehnanou artovku jménem Arvéd je fakt výsměch kvalitní filmařině, která na českém dramatickém poli zraje každým rokem jako víno, budiž tomu příkladem Poslední závod, který se dohrabal snad jen na 2, maximálně 3 nominace a to ještě v méně hodnotných kategoriích. Nejspíše se dá dopředu prokouknout, že toho nejcennějšího lva, tedy cenu za nejlepší český film roku, urve opravdu Arvéd, pokud se to ale náhodou povede jinému adeptu, nedej bože BANGERU., tak jdu slavit!

Dnešek zajisté patří filmovým novinkám Netflixu. Služba, co si ráda nechává data uvedení svých děl dlouho pod pokličkou, dneska vyslala do světa videjko, v němž oznamuje množství dost očekávaných kousků, které v traileru sice vypadají dobře, my této tvorby znalí už ale víme, že je třeba se držet silně při zemi. Velkou víru stále chovám jen vůči The Killer nikdy nezklamavšího Davida Finchera, v případě jakkoli kontroverzních reakcí kouknu i na druhé Extraction, které by mohlo fungovat jako slušný akční výplach i v kulisách zasněženého Kavkazu. Rád bych věřil i novince Pain Hustlers, kde se ujal jedné z hlavních rolí můj oblíbenec Chris Evans, bohužel jde stále o Netflix produkci a rejžou je David Yates, jenž poslední roky tak domrskává svět Harryho Pottera. Špionážní Heart of Stone s mým crushem v podobě Gal Gadot zkouknu jen kvůli ní, pokud budou ale procenta pod 60, nepřesvědčí mě ani její přítomnost. Bude to zajímavý rok. Tak snad na konci nebudu nadávat, že ani jedna z velkých novinek nesplnila svůj účel.

Zatím jsem do roku 2023 nevkročil úplně správnou filmovou nohou a viděl spoustu průměrných záležitostí. Toto prokletí jsem prolomil až dnes kouskem, který naopak můžu zařadit mezi to nejlepší, co jsem viděl v celém uplynulém roce. Nové pokračování Kocoura v botách, ke kterému jsem měl klasicky zpočátku silné předsudky, mě totálně rozneslo na kopytech a pro spoustu odkazů na jiné pohádky či ostatní postavy a příběhy ze Shrekova “univerza” jsem s velkou hrdostí udělil po dlouhé době filmu plný počet. Dle trailerů a prvních fotek jsem se obával také toho, že se polevilo na animaci a snímek na mě působil, jako kdyby jej splácalo levnější studio než věhlasné Dreamworks. To ale nejen že obnovilo své intro, které je naprosto dechberoucí (shoutout moji oblíbení Zlouni), dech vám vezme také nový styl animace, který u druhého Kocoura vyzkoušeli a který chcete od teď vídat mnohem víc. Jo tenhle filmík mě fakt sundal a těžko ho zase jen tak něco překoná!

Když se teďko všude skloňuje blížící se SkyShowtime, nebyli bychom v České republice, aby se po internetu nešířilo mnoho negativních kydů a pesimistických představ o tom, jak chybná služba zase hodlá přijít. Ačkoli se každou snažím hájit, jelikož se i přes mnoho chyb všechny dosavadní snaží šlapat alespoň do dostatku obsahu ve své knihovně, nemůžu si na úkor toho sám postěžovat třeba na Disney+ a i po více jak půl roce chybějící obsah u některých titulů. Těšil jsem se, že po letech dokoukám třeba stále nedojetou Futuramu, té nejenže na platformě chybí celá poslední série, je také jedním z mála seriálů, kde ke všemu vyžaduju český dabing. Opět schází.

Filmy dneska opět žádné nedoháním, vidím jen další díl zatím povedené druhé sérky Vikingů, jeden a půl dílu Temného případu a pilot ultra očekávaného The Last of Us. A musím říct, že pondělky budou mít od ukončení Rodu draka zase co nabídnout.

Nadpisem v narozeninovém záznamu samozřejmě cílím na zítřejší premiéru veleočekávaného seriálu The Last of Us, který zatím ze všemožných předpremiér slibuje věrnou adaptaci oblíbené videohry a asi nejednoho diváka naláká zpátky k obrazovkám HBO Max. Já si teda tuhle službu dlouhodobě neudržím i v případě, že mě seriál zaujme, doženu jej kdyžtak později najednou, jako to dělám například v současnosti s Andorem.

Dneska každopádně není opět moc času na jakékoli sledování, nové díly Vikingů, které nejen z recenzí, ale už z prvního viděného slibují kvalitativní posun vpřed, musejí počkat, stejně tak jako nabušený Temný případ. Abych měl v den 23tin něco ohodnoceno, jdu trochu "začítovat" a hodit předběžné hodnocení Tanci v temnotách, ačkoli mi chybí stále 45 minut, které dojedu hned ráno. Tak snad nebudu v doprovodu komentáře muset měnit hvězdičky.

Užívám si posledních hodin jako 22letý člověk, za chvilku dorazí to ošklivé číslo 23, které mi po předloňském zhlédnutí Carreyho stejnojmenném filmu nemusí přinést nic moc dobrého (haha). Už od roku 2016 se snažím zítřejší narozky slavit s nějakým filmem, kdy jsem ty první strávil s Láskou a jinými závislostmi, rok poté s Příchozími, veledůležité osmnáctiny obětoval rebootu Hráčů se smrtí, poslední náctiny slavil s dvojkou Raubíře Ralfa, druhé životní kulatiny zakulatil Králíčkem Jojo, divně vypadající 21tiny korejským Telefonem a naopak hezké dvaadvacáté narozky slavil čtvrtým Hotelem Transylvánie. Zítra si dávám dárek formou výletu, takže na dokoukání Tance v temnotách dojde jen s velkým možná. Už ale kvůli tomu, abych nepřerušil letitou škálu filmů hodnocených v den D, si na něj budu muset najít chvíli času.

Začínám přemítat nad tím, že loni se sešlo tolik dobrých dramat, co se brzo porvou o nejcennější zlatou sošku, že po letech asi obnovím snahu dohnat všecky nominované na cenu za nejlepší film. Nominace sice ještě nejsou zveřejněny, bez sebemenší dávky naivity ale už můžeme odhadovat, že se do tohoto výběru zajisté dostanou Víly z Inisherinu, Velryba, Tár či třeba Fabelmanovi. Koneckonců predikce veleslavných Oscarů už poměrně určily výsledky za nedávné Zlaté glóby. Je pravdou, že všechny zmíněné postupem času chci vidět, ačkoli legální cesta bude dost krkolomná vzhledem k jejich uvádění do českých kin těsně před ceremoniálem, až klidně měsíc po nebo nejlépe vůbec. A na stream, který mi u takhle méně přístupných filmů, na které člověk jen tak neukecá druhé do kina, sedí zdaleka nejvíc. I na ten Babylon bych klidně před plátno vyrazil, na tříhodinovou oslavu počátků Hollywoodu už ale nepřesvědčíte vůbec nikoho, kdo není filmy tak posednut jako já sám.

Naše rodinné večery, které v poslední době patřily precizní Nevině či Zacu Efronovi, se konečně koncentrují na jeden z údajně nejlepších krimiseriálů posledních let - Temný případ. Duo McConaughey a Harrelson jsou naprostá herecká jistotka a špína amerických zapadákovů mě vtáhne vždycky. Uměla to nedávno zhlédnutá famózní Volavka, poradí si s tím i určitě jakýkoli z brzy dostupných projektů opěvovaného Taylora Sheridana.

Do toho všeho čtu, že v současnosti trendující horor M3GAN z produkce mého nejoblíbenějšího hororového tvůrce Jamese Wana, bere kina tak zdařile, že už se přemýšlí nad jejím sequelem. Sice Wanovy předchozí projekty vyloženě zbožňuju, k tomuhle uhnutí od duchařiny mám ale po trailerech rezervované pocity a nevím, zda chci ve finále snímek vůbec vidět. Ale úspěch mu přeju.

Jak už hlásá nadpis, středa 11.1 je dalším dnem, kdy spíše o filmech jen čtu, než abych se k nim dostal aktivní formou, ačkoli jsem ráno před lavinou nečekaných povinností viděl první polovinu Idiotů a už po ní je můžu klasifikovat jako prozatím nejabsurdnějšího Triera. A to jsem viděl obě Nymfomanky. Už to může trumfnout asi jen Antikrist. 

Průběh dne formují hlavně zprávy o včerejších 80. Zlatých glóbech, mě nejvíce těší sošky pro Víly z Inisherinu, kterým tolik věřím i na Oscarech, pak už jen trochu méně proklamované výhry pro například Julii Garner za mnou milovaný Ozark.

Koncem večera vidím po letech kousek reprízy věhlasného Mostu a přemítám nad tím, jestli vůbec ještě někdy v našich končinách vznikne tak ve všech ohledech působivý komediální seriál. A to soudím z pozice člověka, co se snaží ryzím komediím vyhýbat. 

Uznávám, že zapomenout může každý a večer jsem usnul tak odevzdaně a tak poměrně brzy, že jsem nějaký deníček už vůbec neřešil. Když jej ale doženu v takto brzkých hodinách, abych za dnešek doplnil klasicky až večer, tak se houby děje. 

Včera jsem konečně najel na vlnu vyhlížených filmů od Larse von Triera, Prolomit vlny mě opravdu zaujalo a snad už za pár okamžiků navážu Idioty. Do toho jsem kolem oběda projížděl zdejší sekci VOD a filtr na platformě KVIFF.TV, abych kouknul, co všecko nesmím vynechat, než mi zase vyprší měsíční předplatné. Kromě pozoruhodné filmografie Jima Jarmusche mému oku neutekla třeba norská jednohubka Kurz negativního myšlení, která spadá do mnou tak milovaných “one-room” záležitostí. Ta je tedy v čekací listině hned za Tancem v temnotách. 

K tomu všemu se také dostavil plnohodnotný trailer na Ant-Man a Wasp: Quantumania, který klasicky ‘pomarvelovsku’ vypadá velmi dobře, finální výsledek ale může být opět všelijaký. Ještě si rozmyslím, zda ho chci za ten měsíc a kousek vidět v kině, maximálně zadáčo tady v našem skromnějším.

Úderem dnešní osmé hodiny večerní skončilo letošní období učebního stresu, který šel ruku v ruce se zdejším filmovým, potažmo seriálovým půstem. Věřím, že když se někdo učí na vysoké na zkoušky celý den, tak rád večer vypne u filmu a užije si jej, jako kdyby se následující den nic nedělo. Já takhle nervy vytěsnit bohužel neumím, posledních pár večerů dokázal vyplnit maximálně Zac, jinak zhola nic. 

Protože jsem ale místy prokrastinoval alespoň tím, co bych si mohl pustit za odměnu za (skoro) hotový semestr, vyčmuchal jsem, že na čím dál zajímavější platformě KVIFF.TV visí notná část filmografie dánského mága Larse von Triera a já se teda snad už zítra ráno vrhnu na počátek netradiční trilogie skrze Prolomit vlny. Škoda, že služba nenabízí rovnou celé Larsovo portfolio, věhlasné Dogville by bylo jinak první v meníčku.

Že ve světě zuří i jiná válka, než jen ta na Ukrajině, je každému současnému fanouškovi rozhodně jasné, v českých vodách, kde se kvůli tomu utlumuje pirátství (doufám!), se přeci jen objeví poslední velký hráč, o kterém tu zpívám už od začátku ledna. V čem já ale shledávám ten největší aspekt rozporu, je distribuce filmů společností jako například Searchlight Pictures, jejichž kousky jsou v zámoří oznámeny na HBO Max, aby u nás přiletěly na Disney+. Vím, že jde o pakt, co nejspíš brzy vyprší, ale asi nejsem sám, koho vždy zmate, na jaké službě teda vyhlížený snímek čekat. Budiž toho příkladem mnou snad již brzy odškrtnutá Ulička přízraků nebo trendující Menu.

Dneska přemýšlím jen o porušení svých zásad a opětovém zhlédnutí Sázky na nejistotu, jejíž dění by se mi mohlo hodit k zítřejší zkoušce. Jinak doháním jen dva polozapomenuté OG díly Simpsonových.

Ačkoli bych při konečně krásném počasí prokrastinoval raději venku, momentální nemoc mi to nedovolí, unikám od učení teda do Saigonu formou nedávno objeveného Milence, abych přidal na profil další průměr a uvědomil si, že letošek zatím moc dobře nezačínám. Po Žižkovi a Operaci Fortune zasazuju další 3hvězdu, k tomu si vzpomínám, že jsem minulý týden zkusil po dlooouhé době něco v televizním vysílání a kvůli blbosti samotného filmu Better Watch Out i zapomněl ohodnotit.

Během dne sleduju první české reakce na Babylon, u mě vůbec první kousek milovaného Damiena Chazelleho, který fakt chci vidět, byť v kině se asi nesejdeme. Tak snad se objeví na streamu, přestože kvůli oscarovým ambicím asi ne příliš brzy. Obdobné obavy mám i u Víl z Inisherinu, jež taky nesmím minout. 

Večer se nese opět v duchu Zacova putování po Klokaním kontinentu, musím ještě (alespoň) jednou zdůraznit, o jak cenný projekt se vůbec jedná. Ten eco přesah je natočený tak působivě, že přesvědčí i nejzabedněnějšího Čecháčka, jestli by přeci jen měl občas popojít pěšky než si všude vozit zadek.

Konečně dochází na zhlédnutí filmu, ačkoli se letošní první kino nedá považovat za kdejaký zázrak, viz můj komentář. Ritchie je jedním z mých fakt oblíbených tvůrců, ale buďto by měl zpomalit nebo se zaměřit už trochu jinam. Což koneckonců slibuje jeho nadcházející projekt. Tak snad!

Co v posledních dnech ale rozhodně neopomíjím, je seriálový vesmír, který mi každý den provokuje s dalším a dalším doposud neviditelným kouskem, co by fakt stál za to, jmenovitě například minisérka Absťák, co visí na Disney+. Do toho poslouchám poslední loňské Filmy v síti od MovieZone a ztotožňuju se s jejich opěvováním Wednesday (sláva dnešní obnově pro druhou sérii). Stejně tak souhlasím s jejich absolutním znechucením prequelem Zaklínače. 

Taky čtu detaily k opravdu ošklivé nehodě, kterou prodělal sympaťák Jeremy Renner, myslím na něj a přeju mu jen to nejlepší. Jakmile dostanu možnost, dám si na takovou pseudopodporu jeho Mayor of Kingstown.

Přemýšlím, jak dlouho mi tohle každodenní ohlédnutí vydrží, zatím to ale beru jako tu část dne, na kterou se fakt těším, krize přijde stoprocentně, až budu někde na cestách a budu muset chtěnechtě nějaké dny vynechat. Ale představa, že tu mám na Silvestra 365 příspěvků, je hodně lákává. 

Dneska ráno finišuju Nevinu, jelikož mi spánek neumožnil ji dokoukat včera, zároveň u večeře zkouším doposud dost nenápadnou válečnou jednohubku Pluk mizerů, která nenalákala jen mým oblíbeným regionem severní Afriky, ale hlavně Connorem Swindellsem ze Sex Education. Po ukončení jízdy po španělsku se večer vracíme do Austrálie a Zacovy ecocesty za poznáním nejrozmanitějšího světadílu a teď těsně před spaním koukám do appky TV Time, že jsem loni viděl šílených 144 filmů a na seriálech strávil 799 hodin. Pohádku na dobrou noc mi tvoří informace o tom, že koncem února, v době, kdy už se chci prohánět Yellowstonem, přifrčí třetí Outer Banks.