Lachtaan

Úplně nemám ve zvyku jako většina populace prosedět celý Štědrý den u televize s nutkáním vidět potisícáté ohrané pohádky, kdy už člověk předvídá každou scénu a hlášku, mnohem raději doženu další z pohádek, co jsem stále neviděl a to se mi daří pravidelně už od roku 2018. Tehdy jsem konečně dohnal naprosto skvělózní Šíleně smutnou princeznu, která nestavěla jen na kultovních hudebních vložkách, ale i na překrásné mladé Heleně Vondráčkové. O rok později jsem konečně zkusil legendární Tři oříšky pro Popelku, co mě tolik nevzaly a přijdu si díky tomu jako nepatriot. V roce 2020 jsem tohle tak trochu napravil pohádkou Byl jednou jeden král, kterou jsem sice taktéž neověnčil 5. hvězdou, ale bavil jsem se mnohem víc a asi by mi nevadilo ji za čas vidět znovu. O rok později jsem ale bohužel šlápnul trochu vedle, rozhodl jsem se konečně celistvě vidět Dařbujána a Pandrholu, u tohoto příběhu mi ovšem přijde, že jej nebudu moct docenit ani když jej uvidím za dalších 10 let. Až loni jsem si zase spravil chuť, přišla na řadu Pyšná princezna, která se dostala po bok té šíleně smutné a obě už teď považuju za jedny z nejlepších v žánru v rámci naší historie.

Teď jdu akorát dohnat další z klasik, dostupné streamovací služby mi nabízejí buďto Král Drozdí brada nebo Sůl nad zlato. Asi upřednostním prvního jmenovaného a snad se sejdu spíše z pocity z Pyšné princezny než z Dařbujána a Pandrholy. Tak šťastné a filmové!