Kordus

Že nevíš, co to je?

 

No, celá akce se pyšní titulem Mezinárodní filmový festival a asi to tak bude. Jde hlavně o to, že organizátorům se podařilo přivézt do Brna kopu současných filmů z různých světových stran a teď je lačným divákům pouští ve Špalíčku a Sále Bedřicha Bakaly, nebo jak se ten chlapík jmenuje. I když, lačným - viděl jsem dnes dva filmy a řekni ti, deníčku, že narváno nebylo. Je to druhý ročník, byl jsem i na prvním a když svůj film Továrna Harišandrach přišel uvést jeho režisér, který sem přiletěl až z daleké Indie a stál před tím skoro prázdným sálem (asi 30 nás tam bylo, což není moc, uvážíš-li, že se do něj vejde lidí dvacetkrát tolik), bylo mi tak nějak stydno.

 

Jakýmsi záhadným způsobem se ke mně dostala kartička PRESS (tímto za ní děkuji ČSFD), takže mám možnost vidět spoustu filmů a stále ještě mít i na jídlo. Což je skvělé, jak zajisté uznáš.

 

Můj dnešní první film se jmenoval Živě z Peepli a bylo to fajn. Dvěma chudým Indům kvůli neschopnosti splácet půjčku hrozí odprodej jejich půdy a když si chtějí půjčit peníze od místního kápy, co má jejich okres pod palcem, ten se jim akorát vysměje a doporučí jim sebevraždu. Protože díky nějakému bizarnímu vládnímu programu mají rodiny farmářů-sebevrahů nárok na odškodnění v ceně 200 tisíc Rupií. Bratr vychcánek přemluví bratra troubu, aby to teda provedl, tu sebevraždu, ten o svém úmyslu řekne v místní hospodě, zaslechne to lokální novinář... a druhý den už se o příběh chudáka, co chce vlastní smrtí vykoupit svou rodinu, začnou zajímat média, politici a celé se to změní v takovou satyrickou taškařici. Občas je to vtipné, občas smutné, humor je hlavně černý a citové vydírání, které by se přímo nabízelo, se naštěstí moc nekoná. Deníčku, dost mi to připomělo jiné filmy - Starce s obřímy křídly a Malachiášův zázrak - prvně jmenovaný mě ale bavil víc, už pro tu úžasně bizarní atmosféru.

 

A pak ten druhý film. Původně jsem chtěl jít na O lásce a jiných běsech, bohužel, kvůli režisérce, jež nestihla přijet, se promítání přesunulo a nahradil ho azerbajdžánský Okrsek. Ten jsem chtěl také vidět, jenomže když jsem si dělal dneska dopoledne plán na celý festival (ano, deníčku, používal jsem k tomu program, poznámkový blok, excelovou tabulku s různým barevným značením a zabralo mi to asi hodinu), nikam se mi nevešel. Inu, pokrčil jsem rameny a šel na něj. Je mi fuk, že se hned na začátku seklo DVDčko, protože po deseti minutách to pořadatelé vyřešili a film se rozjel. Leč přišlo zklamání.  Bylo to hloupé, nedávalo to moc smysl a moc mě to nebavilo. Hlavní geroj, fotograf Garib, se vybourá i se svou snoubenkou, dva podivní policisté je odvezou na okrsek, kde je jejich ještě divnější šéf, ten o Garibovi ví všechno a je to divné. V první chvíli jsem si říkal, že to vypadá jako britský seriál Life on Mars. Pak něco mezi americkou Identitou a ruským Městem Nula. A pak už mi to bylo jedno a doufal jsem, že to nějak rozumně skončí. Leč nestalo se tak.

 

Snad to zítra bude lepší a uvidím nějakou skutečnou pecku. A snad se vzpamatují i odmačkávači titulků. Deníčku, ani bys nevěřil, jaký opruz může být, když ta osoba u tlačítek netuší, kde se právě dialog nachází, zpanikaří a začne bez rozmyslu projíždět všechny možné titulky. Pokud skoro čtvrt hodiny čeština tvrdí něco jiného, než se říká ve filmu, je to matoucí. A to není problém pouze Cinema Mundi, skoro každý festival, kterého jsem se zatím měl možnost zúčastnit, se s tím potýká. Vážně divné.

 

No, deníčku, zatím se měj, zítra ti zase povím, co jsem viděl. Mám tě rád...