Diary (42)
„K čemu jsou slova, když tvá duše zpívá..."
Při narození má člověk jen jedno právo:
„Zvolit si svoji vlastní smrt.
Ale pokud je tato volba vedena nechutí k životu...
...pak i jeho existence je zcela absurdní..."
„Kousky modře mezi mraky čas od času zahřmí..."
Můj první poznatek:
„Při každém setkání s tímto pacientem propadám melancholii.
Všichni blázni jsou melancholičtí.
Ovšem...
Díky tomuhle pacientovi jsem melancholický já.
Možná jsem blázen, i když věřím, že ne.
Často se musím ptát: Je blázen on? Anebo já?"
...
„Známým hrůzám jsme vděční. Neznámé jsou horší."
„Být rozpolcený znamená, že můžeš vést povrchní život a přitom nebýt povrchní člověk.“
Zlá krev i dobrá krev: „Ty situace jsou pro nás prostě nachystané"
„I když člověk dává druhým, musí zůstat sám sebou."„
„Slepice se skládá z vnějšku a vnitřku. Když odstraníme vnějšek, zbude vnitřek. Když odstraníme vnitřek, pak uvidíme duši."
Snění...
„Noc je jasná, kouzelná - taková, co se už nebude nikdy opakovat.
Nadšený výkřik!
Vše je zapomenuto: odloučení, bolest, slzy...
......., odpusť mi, že jsem se mýlila.
Byla jsem slepá. Ublížila jsem ti, jako bych ublížila sobě.
Vytrpěla jsem kvůli tobě tisíce smrtí...
Ale jsi to ty, koho miluji.
Jsem ohromena. Vzrušena radostí.
Jakou sílu mají tvoje oči, zářící tak jasným plamenem,
co prozařuje tvůj usměvavý obličej?
Děkuji ti za tvou lásku. A buď požehnán za to štěstí, které mi dáváš."
Čtyři noci jednoho snílka (1971)
Kde není místo pro pochopení, je vždycky místo pro soudy...
Sbohem, Maxi...
...
Sled událostí, které jsou spojeny v kauzálním řetězci příčiny a následku. Narace a život.
„Věčným odpouštěním lidi nevychováme..."
U Zlatého jednorožce
What hush has fallen.
„Past one o´clock.
You must have gone to bed.
Or maybe you´re having this as i am, too.
I'm in no hurry with lightning telegrams.
I have no cause to wake or trouble you.
She loves me?
Not?
I twist my arms like crazy and having broken my fingers ling them away.
It´s thus petals of first - found daisies are plucked and guessed on and sent off in May.
Behold, my love, what hush has fallen on the ground.
The night has given starry due to the sky and spacious.
At times as these you rise and speak aloud to ages, histories and all creation
What hush has fallen.
What hush has fallen.
Past one o´clock.
You must have gone to bed.
The Milky Way streams silver the night trought.
I'm in no hurry with lightning telegrams.
I have no cause to wake or trouble you.
With lightning telegrams.
With lightning telegrams.
With lightning telegrams."
Chtěla bych někomu střihnout.
Když okradeš sám sebe...
Jedna druhé
Ve tvé prázdnotě není pro žádné city místo a normální lidská slušnost ti chybí.
Víš, jak co vyjádřit, máš pro každý okamžik pohotově ta pravá slova.
Jen o jednom nemáš ponětí. O životě! Jsi zbabělá a změkčilá.
Ale v jednom jsi téměř geniální: v umění se omlouvat a vysvětlovat.
[…] Hrozné na tom je, že tvé pololži jsou tak rafinované, že vypadají pravdivě.
[…] Chci ti jen naznačit, v čem je moje naděje. Je to vědomí, že láska existuje ve
světě lidí jako něco skutečného. Veškerá láska. Ta nejvyšší i nejnižší, nejsměšnější i nejkrásnější.
Veškerá láska. Touha po lásce. Touha i zapření. Nedůvěra i víra. Nevím, jestli láska dokazuje
existenci Boha, nebo jestli láska je sám Bůh. Vkládám svou prázdnotu a špinavou beznaděj do této představy.
Najednou se prázdnota mění v bohatství, a beznaděj v život. Je to jako dát milost člověku odsouzenému na smrt.
[Upraveno životem.]
Osobní tápání
„Štěstí neexistuje. Štěstí je příliš abstraktní. Vážně se těším na něco, z čeho budu šťastný. Ale v momentě, kdy to mám, jsem zklamaný. Ta cesta k tomu, abych to získal, mi dala mnohem více radosti, víc štěstí. Takže dokonalé štěstí je podle mě možnost o štěstí svobodně usilovat.“
