Nach

Již sedmý ročník mých TOP nej filmových zážitků za uplynulý rok. Zajímavých filmů bylo skutečně požehnaně, ale jen ty nejlepší se mohou umístit do této pravidelné TOP NEJ kategorie za uplynulý rok. Tak co mé oko nejlepšího zhlédlo v roce, kdy se osudová osmička opět po deseti letech připomněla? Pojďme na to...

 

Ale klasicky... cenu rozkládajícího se tchoře za největší filmové utrpení, u kterého jsem letos byl přítomen si odnáší...

 

cena práva útrpného se uděluje pro:

Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře (režie: Zdeněk Jiráský)

Tak toto se vůbec nepovedlo. A vypadalo to tak zajímavě. Rozhodně, co se kostýmů týče a kamery. Bohužel, repliky byly jak pro mateřskou školku, střih nepřehledný a způsob vyprávění nicneříkající. Sám jsem příznivec toho, když postavy mohou mluvit aniž by cokoli říkali. Třeba formou chování, očního pohledu a dýchání. Jenže tady to byl spíše pletenec různých scén. Epické bitvy byly řešené detaily na části bojujícího vojáka či vojáků a off monology postav tomu dávaly až absurdní náboj. Navíc kdybych historii III. pražské defenestrace a jejích následků neznal, vůbec bych neměl šanci se uchytit. Postavy jsou mimo vzhledu od sebe nerozeznatelné, Kryštof Harant například nemá jediný specifický rys, díky kterému bych si ho nějak zapamatoval. Pokud si tento komentář náhodou čtou tvůrci, tak ať klidně napíší a já jim dám dohromady daleko lepší příběhovou kostru i klidně pro televizní poměry. Zde se ukázalo, jak zlá dokáže u filmu být nepřehlednost. Méně příběhových linek a více jedné hlavní postavy. Alespoň to by zvedlo hodnocení o jednu či dvě hvězdy. 35%

 

 A nyní k těm pěti nejlepším...

 

Pátou příčku letos okupuje:

Ztratili jsme Stalina (režie: Amando Iannucci)

Skvěle britsky, černohumorně a ač volně, tak přesto i věrně skutečnosti natočeno. Ztratili jsme Stalina ukazuje onu absurditu totality a kultu osobnosti, který jde za hranice myslitelného. Je to ideální prostředí, kde se může tento echt britský humor odehrávat. A ač je to komedie, spíše ve výsledku z toho mrazí. Protože i nějak tak to bylo. Krásná ukázka toho, kam by se naše společnost již neměla vracet. A to, že v Rusku tento snímek zakázali též o mnohém vypovídá. Já dávám velký palec nahoru a mile rád si projekci znovu zopakuji. Tento snímek se totiž povedl po všech stránkách. 80%

 

Na čtvrté místo se letos prokopala:

Dukla 61 (režie: David Ondříček)

1. část: Atmosférické drama, které je náhledem do života pracovníků a rodin na Dukle počátku 60. let 20. století. Neuvidíme je jen při práci, ale též v soukromí, partnerském životě a při společné zábavě. Práce na charakterech je přitom opravdu slast. Když pominu černobílé charaktery v podobě vedení podniku (spíše černé než bílé), jsou ostatní postavy, včetně hlavních vykresleni skutečně s důrazem na reálné osoby s plusy a mínusy. Nějaká glorifikace práce horníka se díky Bohu nekoná, stejně jako její dehonestace. První část je navázání vztahu s postavami, pochopení jejich životů, starostí i slastí. Prostě ta běžná rutina. A tu ukazují filmaři na výbornou. Skutečně kvalita excelentní. Ohraničena výpověďmi skutečných účastníků neštěstí, které konec první části katapultuje k očekávání hororu - katastrofy, co má teprve přijít. Opravdu zatím jedna z nejlepších produkcí České televize za poslední roky. 2. část: Atmosférické drama o životě horníků z roku 1961 přechází do 7. července a nechvalně proslulé katastrofě. Ta se rozbíhá s prvními minutami filmu. A na poměry tuzemské tvorby tato katastrofa bude skutečně neúprosná, ošklivá a děsivá. David Ondříček se rozhodl vše pojmout maximálně naturalisticky. Pravda, ty hnusy z dobových fotek neuvidíte, ale i tak vás čeká pohled do nitra důlní tragédie, která nemá u nás obdoby. Herci zvládají podat své výkony na výbornou, ať jde o hlavní či vedlejší role. Místy mi vadila černobílost některých charakterů, ale jinak jsem maximálně spokojen a jasný plný počet hvězd. 85%

 

Třetí místo letos vyhrál film:

Ready Player One (režie: Steven Spielberg)

Ready Player One je výborně zpracovaným akčním příběhem z pole videoher, u kterého nerdi a milovníci filmů budou stříkat blahem. Znáte Kubrikovo Osvícení podle knihy Stephena Kinga? Znáte Návrat do budoucnosti? Znáte Atari? Znáte Železného obra? Znáte... a takto můžeme pokračovat stále dál. Já díky Bohu vše znal, a tak jsem si tu jízdu nehorázně užíval. Mimo to je příběh zajímavý i z jiného pohledu, a tím je moc virtuální reality a její vliv na budoucnost civilizace. To je zde zobrazeno fakticky na výbornou. Dokáži si představit, že jednou na této nerealitě z jedniček a nul bude závislá naše ekonomika i existence daleko více než dnes, přesně, jak to tento film zobrazuje. A samozřejmě též si myslím, že drony v budoucnu bude možno i takto využívat a v podstatě tím přestane existovat jakákoli možnost soukromí.Šlo by o tomto filmu napsat stohy prací a určitě takové vzniknou. Já ale zvedám prst vzhůru a všem tento film doporučuji. Obzvláště, pokud jste milovníci scifi. 85%

 

Na druhé místo se prozpíval:

Bohemian Rhapsody (režie: Bryan Singer)

Říkejte si co chcete, ale Bohemian Rhapsody je v rámci životopisného filmu velice chytře marketingově natočený film, který byl doslova a do písmene určen pro to, aby jeho kvality dosahovaly takovéhoto hodnocení, které právě vidíte. Ano, je to sázka na jistotu. Chtěli jste snad film o odvrácené tváři Queenů? Nebo mít více o té neveřejné a rozpolcené stránce Freddieho Mercuryho? Film s odhalenýma tajemstvíma a šokujícími skutečnostmi? Sacha Baron Cohen taky, a proto z projektu odstoupil. Já ale producenty naprosto chápu. Bylo logické vyjít vstříc oslavování Queenů a jejich hudby, protože tím se tato skupina stala slavnou a pro její hudbu tedy lidé minimálně půjdou do kina (když ne kvůli ději). Přidejte k tomu nějaké záběry na samotné kapelníky z polocelku a detailu, nadšené fanoušky a pár konfliktů, tak máte jasnou tutovku na obrovský hit, který vám budou žrát masy stejně, jako žraly masy skutečného Mercuryho. Rami Malek si navíc slavného herce dává s naprostým vcítěním se do své role s pokukováním po Oscarovi. Tahle oslava zpěváka, kapely a hudby je přesně to, co jsem očekával i si přál. A ano, je to jeden z kandidátů na film roku. Je sice svou myšlenkou: pohltit diváka známou hudbou, laciný, ale o tom kolikrát geniální nápady jsou, o čemž svědčí samotní Queeni. A už jen proto mu smekám a dávám maximální počet hvězd. 90%

 

A zlato letos opanoval sci-fi film:

Upgrade (režie: Leigh Whannell)

Od doby prvního Saw jsem čekal na okamžik, kdy mě nějaký film dostane do kolen svým vývojem, napětím a samozřejmě i pointou. Ironií je, že se to po letech opět podařilo autorovi zmíněného filmu (napsal scénář), který tentokrát usedl i na režisérskou sesli. Ano, Leigh Whannell je filmař, kterého se vyplatí sledovat. Není určitě náhoda, že zrovna jemu se daří filmové diváky tolik překvapit. A opět určitě též není náhodou, že je to opět u projektu, který je nezávislý a autoři si tak mohli dovolit za nízký peníz ukázat naturalistické násilí i pointu, která se člověku dostane správně pod kůži. Jinak celek působí velice béčkově. Příběh o pomstě, člověku který nenávidí moderní vymoženosti s hercem v hlavní roli, který je maximálně průměrný (a podobný Tomu Hardymu). Jenže vývoj děje už tak béčkový není a naopak se postupně přemosťuje až v áčkový žánr. Vše zde zapadá do sebe jako skládačky do puzzle a na vše se najde jasná a navíc srozumitelná odpověď, kterou jsem mohl vidět, ale prostě jsem jí tam nehledal, protože příběh je tak dobře napsaný, že jsem jí ani hledat nepotřeboval. O to překvapenější jsem byl a o to více si celé toto dílo užil. Bez logických žánrových lapsů (což je další plus bod). Ano, jsou tam ony momenty za které mohu srazit body, ale ty jsou na této kráse minimální. Rád proto dám plný počet a opakovaně se na toto geniální nízkorozpočtové sci-fi opět podívám. A pokud vy toto čtete až sem, tak se sakra seberte a zajděte na to do kina, protože pokud si něco vaše peníze zaslouží, je to právě tento počin! 90%

 

Tak to bylo dle mého to nejlepší (a jeden nejhorší), co jsem dosud (28. prosince 2018) za uplynulý rok měl tu čest vidět. Filmařsky to byl velice bohatý kvalitativní rok. A dle toho, co nás čeká v roce příštím si myslím, že se kvalitativní nadílka nových snímků v mé TOPce na hlavní stránce opět rozroste. Nebudu ale předjímat a tak hurá do nového roku ve zdraví, spokojenosti a vstříc novým, nejen filmovým zážitkům.