Tom10000

   To, na co jsem čekal už od počátku sledování Zaklínače, a užil si strašně málo ve Shannaře, se skoro vyplnilo. Ciri se málem zcela odevzdala svůdné Zlé Ohnivé magii, jež s ní dosti zamávala. A i když ji později v zoufalství odmítla, dostala se na místo, kde se s ní nebudou jen tak mazat jako tak činili Geralt s Yennefer. Přímo ke svému otci, do Nilfgardu.

   A co je hlavní, zatímco Letopisy rodu Shannara daly Eretrii prostor čítající jen jednu polovinu dílu, navíc úplně posledního před koncem celého seriálu, zde si nejenom můžeme stoprocentně užít další (ač za dva roky). Ona čtvrtá série ji má představovat jako tu nejhlavnější postavu ze všech. Jistě, i Zaklínač dostává pěkně zabrat, na rozdíl od již zmíněného, skoro deset let starého vyvrcholení příběhu o Elfech a Démonech, ale nemá o sedmdesát procent nižší sledovanost než dříve.

 Tedy, modleme se za skončení stávek v Americe a přejděme už na hlavní moment celého dílu. Když Ciri dopadla na poušť, uvědomil jsem sidvě skutečnosti: musí se z ní dostat pryč, než zemře žízní, a zároveň nebude mít jednoduchou cestu ven. Při procházce pláží a nespočtem nástrach napadla mne další skutečnost: zřejmě si ji Mololit zkouší, zdali je vhodná pro držení jeho magie. A jestli ano, kam se přikloní, tedy, na jakou stranu.

   Jednorožec zřejmě představoval jakési pojetí Světla, jež v ní dřímalo, s rostoucím zoufalstvím a strachem o život ale stále menší a menší. Ve chvíli, kdy bojovala s příšerou, se jí (nestvůře) jednorožec postavil na odpor, bohužel prohrál. A to, opět ze subjektivního pohledu, kvůli její závislosti na přátelích, bez nichž si úplně neví rady. Kůň umíral, a na řadu se dostala ona záhadná dívka z minulosti.

   Ta zase představovala jakousi Temnotu, dřímající hluboko v jejím (Ciřiném) nitru. Využila slabosti nezkušené blondýny, a nalákala ji k záchraně jejího jediného přítele, jež s ní cestoval de facto celou pouští. V návalu hněvu, zoufalství a zlosti, nechala se Cirilla zlákat všemi řečmi o své vlastní slabosti, a možnosti stát se lepší. A to díky Ohnivé magii. Když ji okusila, dal se na její tváři spatřit náznak radosti. Ano, Temnota se jí líbila. A to především, když ji strčila dávná "Démonka" do ohně.

   Kdyby ji lákala skrze pomstu svým nepřátelům, a nikoli i odmítnutí vlastní rodiny, možná by už Cirrila z Cintry, pokoušená čarodějka, neváhala ani chvíli a zcela se Temnotě vydala. Takto pouze vykonala hřích, jenž sice sám o sobě nic moc neznamená, ale přesto ji může stále svádět na scestí. Zejména, když se dostane do ruky svému otci, císaři Nilfgardu, který si, zcela určitě, přeje, aby se stala Zlou mrchou.

   Má Geralt, ležící na smrtelné posteli, a nebo Yennefer, nacházející se mimo dosah čerstvých zpráv, sama se potýkající s nepříliš příjemnou situací okolo vyhnaných čarodějů a čarodějek, odhodlání, a především čas zabývat se svojí "dcerou"? Geralt se možná probere, ale jak dlouho vydrží? A především, přijde včas,než se Ciri znovu vydá na pospas svůdné Ohnivé magii? Kdo ví. Ciri, v podstatě odevzdaná Temnotě, viz. foto (vlastní tvorba)...