Timeisnear

Věc která mě napadla po sledování nejnovějšího dílu série Twillight - Breaking dawn, bylo velmi smutné uvědomění toho do čeho se to vlastně filmařina řítí. Je mi pouhých 25 let a už teď zažívám období kdy si říkám kde jsou ty zlaté filmové časy? Každý z nás má nějaké hezké vzpomínky na dětství kdy viděl třeba poprvé Pannu a netvora, Terminátora, Vetřelce či Bonda. Co mělo tohle společné? Ukázaly nám filmové legendy jakým byl kupříkladu Sean Connery, Sigourney Weaver, Vlastimila Harapese ba i dokonce Arnolda Swarzenegera. Zároveň s faktem že většina klasiků umírá jako Dennis Hooper nebo už tu dlouho nebudou jak Anthony Hopkins, Meryl Streep, Lance Henriksen a další, mě vede k zamyšlení, na koho budou vzpomínat naše generace? Na Pattinsona který vede pubertální vztah se Stewartovou už osmou hodinu v řadě aniž bych jim to věřil a nebylo to spíš trapné? Orlando Bloom, Megan Fox ( i když kvůli Passion play by mohla... ), Andrew Garfield a nedej bože Paris Hilton? Zbyde občasné pousmání nad dobrou řemeslnickou prací ( Stmívání vlastně z tohoto ohledu není špatně natočené ), ovšem se stupidnímy scénáři a dialogy a partou dementních dětí kteří si vlastně před kamerou hrají jako děti s bábovičkami?

Na jednu stranu se docela divím že my lidé vyčítají hraní her které v posledních dnech často příběhem a zpracováním poráží filmový průmysl na kolena.... Smutné....