Klio

Milý deníčku!

Tak kde začít? Hodně se o tom mluví, třpytí se to a dělá to ze sebe víc, než to je - co je to? Nejnovější adaptace románu F. S. Fitzgeralda Velký Gatsby od režiséra Baze Luhrmanna. Nelíbilo se mi to, ale nechci být hned nějak zahořklá a přehnaně kritická, proto hodlám najít několik pozitivních věcí v tomto celém ne moc dobře vyznívajícím, dlouhém a zářivém chaosu.
Tak zaprvé - proč, proč se takovéhle filmy točí ve 3D? Tuto metodu pochopím u akčních, sci-fi nebo fantasy snímků, ale proč se to dělá i u romantických dramat? Ve finále (já to viděla ve 2D) z toho jsou jen animované nálety kamery a poletující písmenka či sníh, zkrátka nic podstatného, což nakonec přináší více škody než užitku a je to k smíchu.

Za druhé - 144 minut plných planého snažení.... Ten film je plochý jako hrudník Keiry Knightleyové. Ano, Leonardo hraje perfektně (sice se mi po čase přejedl (přehrál?), to je ale můj problém, že se mi v poslední době nelíbí), Tobey dokáže taky něco jiného než být Spidermanem, Carey jako Daisy není taková hysterka a nesnesitelná ženština, jakou předvedla Mia Farrow ve verzi z roku 1974. Velkým překvapením (a paradoxně nejsympatičtější postavou) byl pro mě Joel Edgerton coby Tom Buchanan. Hodinu čekáte, až pominou všechny ty párty, než se Daisy konečně znovu shledá se svou velkou láskou Jayem Gatsbym, a pak zase jen čekáte, když už se tam bude odehrávat nějaké to milostné drama. Celý film od jejich setkání jakoby ztratí šmrnc, švih, zpomalí se a zklidní snažíc se navodit atmosféru snové zamilovanosti, ale to už divák sedí 70 minut v kině, popcorn má snědený, colu vypitou a začíná se nudit. Ovšem scéna v hotelovém pokoji, kde dojde tvrdé na tvrdé (Tak a teď se oprostěte od toho dvojsmyslného vyznění předchozí věty, ať můžeme pokračovat), je perfektní a asi ten nejdramatičtější moment v celém filmu (Leonardo a Joel jsou prostě borci).
Ovšem samotný závěr je tragický - přehnaný, protahovaný a patetický, jak jinak než zakončený záběrem na ono symbolické zelené světlo majáku... Další věc, která mě vytáčela byl vypravěč - všechno bylo tak polopaticky vysvětleno, jakoby si tvůrci mysleli, že diváci jsou jen nemyslící stádo, kterému nic nedojde...

Nelíbil se mi soundtrack v kombinaci s filmem. Sám o sobě je dost dobrý - už jen ty jména Lana Del Ray, Kanye West, Jay Z - ale ve filmu na mě působil rozpačitě a vlastně tam ani pořádně nebyl (nejvíce v party scénách).
Nelíbilo se mi líčení dam (byly snad z cirkusu nebo co?), kostýmy za to byly krásné a výprava velkolepá, přestože některé doklíčované scény působily jako z béčkového animáku....
Nemám ráda styl Moulin Rouge, tudíž když jsem se dozvěděla, že Gtasby je také dílem režiséra Lurhmanna, hned mi bylo jasné, proč u mě převládá taková nechuť k nejnovější adaptaci.
Závěrem: Budu-li někdy v budoucnu si pustit film o Velkém Gatsbym, pustím si ten s Robertem Redfordem..... nebo si radši přečtu knížku. Z pěti hvězdiček dávám tři.
Shrnutí:

Na velikosti přeci nezáleží,

chudý chlapec může zahrát velké divadlo.

A dopadlo by to blaze,

nebýt toho Baze!

Milý deníčku,

v posledních dnech sleduji spíše ty prachbídné výkony českých hokejistů než kdejaké filmové noviny.... Ale polepším se! Plánuji brzkou návštěvu kina, protože Velkého Gatsbyho přece nemůžu vynechat, když je to má oblíbená knížka a mám ráda i filmovou verzi s Robertem Redfordem. Těším se a má očekávání jsou vysoká, přestože v poslední době nemůžu přijít na chuť Leonardu DiCapriovi.... To bude tím, jak si mě znechutil v Nespoutaném Djangovi (To je ale trochu jiná story.).  Nechám se překvapit, alespoň budu mít příští týden o čem psát...

Tento víkend patřil filmu Klub Rváčů. Jelikož jsem byla zostuzena mou velmi dobrou kamarádkou, která nedávno zjistila, že jsem to ještě neviděla, pravila: "Takže ty si to jako neviděla?! A to se chceš považovat za filmovou znalkyni?! No teda, to musíš fakt napravit!"

Nevím, jestli to bylo jejím děsivým pohledem nebo rudými vlasy, ale zastyděla jsem se a přejel my mráz po zádech z pomyšlení, co by udělala, kdyby věděla, že jsem také neviděla Vykoupení z věznice Shawshank (mám v plánu tento víkend) nebo Zelenou míli (ne, nikdy, ze zásady nikdy mít v plánu nebudu). 

Nicméně, viděla jsem, ohodnotila jsem, odešla jsem..... 3 * -> Pitt, Norton, myšlenka.... nic víc nic míň.

Shrnutí:

Když spánek k tobě nepřichází,

párty  u Gatsbyho ještě neskončila,

pár ran pěstí tě přece nerozhází,

přestože jedna a tatáž osoba to byla.

Milý deníčku,

dnes jsou na programu dvě věci: Hannibal a Breakfast Club.

Nevím, jak jsem na to přišla... počkat, vím to naprosto přesně - navedl mě na to seriál Cougar Town, kde byla celá episoda věnovaná tomuto filmu, a jelikož jsem o něm nevěděla ani ťuk (přesto jsem se však královsky bavila), bylo nutností, abych si doplnila znalosti - tudíž jsem si nedávno pustila film Breakfast Club. 

Moc dobrý film... Takový ten o těch děckách ze střední, ještě než přišel Disney nebo Lindsay Lohan  či reality show na MTV a všechno zkazili tak, až ty děti z toho musely začít fetovat... Celý ten film o pár lidech víceméně v jedné místnosti mi přišel prostě opravdový, reálný, jako že "ze života" .  Ano, takhle si představuji americkou střední - škatulky, škatulky, škatulky, ale ve skutečnosti jsou všichni stejní a dokážou si být velmi blízcí, jen se nebát udělat ten krok outside the box... Bavilo mě se na to dívat, vymýšlet si dopředu, kdo s kým by mohl co udělat, kdo s kým by mohl skončit, líbily se mi herecké výkony, líbilo se mi to celé. Podtrženo sečteno: 4 hvězdy - ta jedna stržená je za... no prostě 80. léta - doufám, že máš džínovou bundu a dobrou trvalou, vole!

Jak už jsem se minule zmínila, začíná mi zkouškové období, tj. období, kdy jsem nejvíce plodná, co se týče shlédnutí seriálů a filmů. Objevuji, zkoumám, zavrhují, navracím se, kritizuji, rozčiluji se, rvu si nad tím vlasy hrůzou, zavrhuji, nudím se a opět se vracím...

Jedním z mých posledních úlovků je Hannibal, úžasný kriminální seriál s Madsem Mikkelsenem a Hughem Dancym v hlavních rolích, ze kterých prostě "teču". Je to trošku (hodně) psycho, když Madse vidíte, jak pomáhá Hughovi chytat lumpy, ale stejně se nemůžete zbavit pocitu, že on sám je jedním z nich... Nemůžu se dočkat jak to bude dál!

Shrnutí týdne:

Na střední se nikdo nestará, co zítra budeš dělat.

Jestli Hannibal sní tě? To záleží, jak rychle umíš běhat...

Milý deníčku,

zhřešila jsem! Místo filmů utíkám k hudbě (Majáles, Majáles)!) nebo na Youtube(!!! ne, nesleduji  ta roztomilá videa se zvířátky, ono se na tam najde docela pár zajímavých věcí/kanálů). Možná proto, že uplynulý týden byl tak vytížený, že na nějaké celovečeráky nemám čas (ale ve zkouškovým si ten čas určitě a ráda najdu - ďábelský smích). A bohužel, následující týdny nebudou o nic volnější.... Jediné, co si nenechám odepřít jsou seriály Cougar Town a Game of Thrones...

Dnes tedy žádné velké rozepisování nebude, jdu si dát několik (set) filmových otčenášů, abych očistila jsou hříšnou duši!

Shrnutí týdne:

Filme náš, jenž jsi nyní digitální,

ochraňuj vize těch, jež je mají,

spas divákovu duši

a ochraňuj budoucnost filmových dnů...

Náš filme, I will always love you! 

Filmu zdar!

Milý deníčku,

jak jsem si nakrásně předsevzala, že sem budu pravidelně každý týden psát své filmové (potažmo seriálové) postřehy a zážitky! Čtrnáct dní minulo a ode mně ani čárka. Dneska to hodlám napravit! Pojďme si nastínit, co nás dnes čeká:

Tak za prvé - Muž z Acapulca (díky ČT2!). Za druhé - Black Books (úspěšně už podruhé). Za třetí - Opravdová kuráž. (Bang bang!)

Ad. 1: Už samotný název (původní) to říká jasně: Le Magnifique! Klasika klasiky pro příjemný sobotní nebo páteční večer (to už si nevzpomínám přesně). Předtím, než se deníčku pozastavíš nad tím, proč jsem páteční/sobotní večer (no oba, co si budeme povídat...) strávila doma sama, tak ti musím říct, že jsem byla naopak v té nejlepší společnosti Jeana Paula Belmonda a Jacquelin Bissetové! Kam se na to hrabou pochybní týpci z místní diskotéky nevalné úrovně! A co víc, tihle dva mě těšili plynule, bez přerušení od všemožných Zadarů Volaničů, XXXLutz Tatatata... a dalších reklam. Budiž požehnána ČT2!

Ad. 2: Jelikož House of Cards jsem dokoukala, mezi díly Game of Thrones je týdenní mezera a jako student mám neomezeně času na promrhání, došlo mi, že potřebuji nějaký další seriál na sjíždění (se). Kamarádi, poraďte mi... No, pár návrhů by se našlo, ale do Suits se mi nechce, Dextera nemám ráda (Michael C. Hall mě prostě nepředstavitelně děsí, ale o tom třeba někdy jindy) a Vampire Diaries? Tak to si raději proženu kulku hlavou... Takže jsem sáhla po osvědčeném kusu: Black Books. A pořád a znova se řežu smíchy....

Ad. 3.:  Pěkně za čerstva to sem napíšu... Přicházím z Akademického filmového klubu a hned se tady k tomu musím vyjádřit. Opravdovou kuráž totiž člověk potřeboval k tomu, aby nerozstřílel plátno, ale opustil sál v klidu. Přeháním, ostatně jako vždy, tak příšerný ten film nebyl. Znáte to, jdete na western, ale on není tak westernový, jak jste čekali, že bude. Připadalo mi to jako takový western pro holky... Upřímně, která z nás by si odhodlaně najala whisky nasáklého lovce lidí, vydala se přes nehostinnou pustinu za zády s úlisným Texasanem, a to vše jen proto, aby pomstila smrt svého milovného tatínka? No každá přeci! A když je vám čtrnáct... Je to všechno jedna velká drsná pohádka. Počítejte s tím, že možná uštvete pár koní, prostřílíte pár zloduchů nebo přijdete o nějaké ty končetiny, ale tak už to chodí. Zakřičíte si, popláčete si a jedete dál. Dávám tomu tři hvězdy a stádo poníků k tomu. Moje poslední nabídka!

Shrnutí:

Jean-Paul tě asi nezachrání

tam, kde Jeff a Matt jsou páni!

Je-li ti otcův život milý,

seber všechny své síly

a sleduj, jak se ti zlí střílí,

bude to trvat jen 110 minutovou chvíli!

Filmu zdar!

Milý deníčku,

pomalu to začíná vypadat, že úterky se stanou filmovými dny.  Byli jsme v kině (teď zním jako schizofrenní osoba, ale tím množným číslem myslím partu spolužáků).  Konečně jsem viděla Annu Kareninu. Teda takhle dlouho jsem už ze žádného filmu nebyla na rozpacích tolik jako teď po těch dvou hodinách a devíti minutách. Na jednu jsem byla okouzlena kostýmy, výpravou a nápadem, ale na druhou stranu, lépe řečeno na druhou půlku filmu, jsem jaksi neměla... Nějak to celé šlo do kytek. Takže další (částečné) filmové zklamání.... A já se tě ptám, milý deníčku: Je vůbec možné, být filmovou milovnicí, když se mi žádný film v poslední době nelíbí? Dám se spíš na čtení....

Nyní přijde citoslovce vyjadřující hluboké zoufalství: Neueeaeuuaeue! Dokoukala jsem první řadu House of Cards... čekám na další. Není-li už, tak to teda v tom případě nevím, na co čekám?! Nicméně, mi začíná další série Game of Thrones... jak dlouho jsem se kvůli tomu modlila ke starým i  k novým bohům.... 

Shrnutí uplynulého týdne:

Zpoždění rychlíku není Českých drah vina, 

to pod vlak (konečně) skočila Anna Karenina!

Filmu zdar!

No tak dobře... Milý deníčku!

Proč nepozvednout jinak nudný, fádní a bezvýrazný středeční den tím, že si pustím nějaký hodnotný (a ilegálně stažený) film? Jak jsem se probírala složkou filmů, ve které je spíše více seriálů, narazila jsem na Strom života. Nominace, na Oscara, dinosauři, Brad Pitt, Sean Penn - alright! Ačkoli... Nevím, asi jsem nebyla v té správné melancholické náladě nebo můj mozek nebyl v módu "nebezpečí vysokého umění..." Nebo byly ten den až moc veliké erupce na Slunci. Něco z toho. Je to krásný film, dokonalé záběry (příroda, příroda, běhající děti, plačící matka, příroda...), dokonalá hudba (Vltava), myšlenka očividně hlubší než Mariánský příkop, avšak celkově to pro mě vyznělo na prázdno. Hlavně jsem nepochopila, proč bych se na tu krásnou "depku" měla dívat dvě a půl hodiny?! Hm, ne, to ne. takže středeční večer se mi moc nepovedl.

Chuť jsem si však spravila (zatím už osm krát) na seriálu House of Cards. Když pominu to, že se můžu uslintat nad Kevinem Spaceym (Ach, češtino, to tvoje skloňování mě jednou zabije - nebo mi za něj aspoň někdo rozbije držku), ten seriál má vážně grády. Ano, americká vláda je taky plná intrik, podvodníků a prospěchářů, ale aspoň to není nuda!

A měli jsme taky tenhle týden filmovou párty. To je takové to, když se sejde parta skvělých lidí (filmové znalosti výhodou) a hrají společenskou hru Světový film (a sní se hromada popcornu). Náš tým prohrál, ale hrdě, protože pantomimicky předvést film Ledové ostří, nedokáže nikdo lépe než my! 

Tudíž - shrnutí mého filmařského týdne :

Neboj se, sám nikdy nejsi,

když pod tvým stromem odpočívá Kevin Spacey!

Filmu zdar!