Lachtaan

Jednou za alespoň čtvrt roku se člověk sejde s tak silným filmovým zážitkem, že mu zkrátka rozsah recenze nestačí, byť se v ní dá rozepsat téměř donekonečna, ale u toho si uvědomuji, že by skutečně nikdo nečetl, spíše by to vzdal předem a nezkusil alespoň první řádky. Na doplnění veškerých pocitů z právě prožitého filmu proto využívám formu deníčku a včerejší dohnání momentálního hitu českých kin jménem Vlny k tomu jedině vybízí.

Dle všebytné šeptandy jsem tušil, že stanu v kině tváří v tvář neskutečně našlapanému zážitku, co sice staví na období už trochu nevděčném, minimálně v mých, onou dobou již dost otrávených očích, ale vůbec mě nenapadlo, že budu hned po prvních pár minutách neskonale vděčný, že si někdo jako Jirka Mádl vzal na paškál zrovna tohle téma, tohle období a věnoval mu takovou péči a pozornost do těch nejzazších detailů. Já jsem se díky němu mimo empatie vůči všem uzurpovaným svinstem oné doby dokázal naplno ponořit do epesního dobového hudebního výběru, který mnohdy dokázal odlehčit závažnost tehdejších událostí a stejně tak je i umocnit. Známé písně potěšily, neznámé upoutaly mou pozornost. 

A aniž bych to vůbec zamýšlel, široké téma filmu se mi strefilo i do momentálních začátků s diplomovou prací, kde si posvítím na média, jejich obraz ve společnosti a s tím spojenou i nikdy nekončící problematiku desinformací. A jestli na něco dokázaly Vlny poukázat ve velkém, tak je to právě síla vs. křehkost toho, co média chtějí poskytovat, co nakonec skutečně poskytnou a jak tím ovlivní okolní svět. 

Jestli o něčem píšu v deníčku úplně nejvíc, je to rozhodně o tom, co za jakou streamovací službu si zrovna předplácím, na které na co koukám, na které co má vyjít a nebo kterou bych si nejradši právě předplatil, ale kvůli nejednomu faktoru to stále oddaluju. Možná i kvůli tomu mě napadalo tu sestrojit osobní žebříček mnou doposud využitých či stále využívaných VOD a mírně je porovnat.

1. Netflix

Nepřekvapivě mám stále na vrcholu tu vůbec největší VOD platformu, co tu momentální éru před lety odstartovala a i když se na ni mnohé jiné chtěly dotáhnout, prozatím stále kraluje. 

+ nabobtnalá videotéka všech možných žánrů ze všech možných koutů světa
+ častá akvizice postarších filmových fláků i seriálů z produkcí jiných stanic (HBO originals, věci od Foxů...)
+ vydání celého seroše najednou (už není bohužel pravidlem)
+ popularita v Česku nastavila systém vskutku brzkého vydávání českých filmů právě na Netflix (ano, i těch dobrých)
+ krásné, přehledné, plynulé rozhraní
- apel produkce na mainstream = 90 % novodobých filmů a seriálů absolutní nekoukatelný odpad
- novodobý trend rozdělit i 8 dilný seriál na dvě poloviny s klidně čtvrtletním odstupem
- zdražování do brzy neúnosné míry

Nejlepší viděný seriál na službě: Dark, Ozark, Breaking Bad

2. Max

Ač je na novodobou podobu starého dobrého HBO házena špína ze všech stran a já si jej ani kvůli vysoké ceně nepředplácím pravidelně, musím jej zařadit hned jako druhou nejlepší službu.

+ bohatá nadílka postarších, ale setsakra kvalitních seriálů (Rodina Sopránů, The Wire, Oz...)
+ častá akvizie postarších filmových fláků
+ pro fanoušky sportu nový způsob jak přehledně sledovat
+ oproti předchůdci HBO Max o něco lepší rozhraní
- poměrně krátké okno propůjčených filmů (zmizí do 2-3 měsíců)
- vydávání seriálů po epizodě (osmidílný Rod draka trvá zkouknout skoro dva měsíce)
- nesjednocená videotéka filmů a seriálů, které by pod značku Warner Bros. Discovery měly patřit a na službě trvale zůstat
- nejlepší tarif příliš drahý

Nejlepší viděný seriál na službě: Bílý lotos, Knick: Doktoři bez hranic, The Last of Us

3. Prime Video

U nás stále méně profláklá VOD platforma Amazonu, která je stojí tak směšnou částku, že se vyplatí si ji předplácet dlouhodobě, třebaže na ní vidíte dva filmy a jeden krátký seriál měsíčně.

+ bohatá nadílka postarších, ale setsakra kvalitních seriálů (Policejní odznak...)
+ častá akvizice postarších (mnohdy opravdu starých) filmových fláků
+ snaha o zavedení populárních seriálových hitů
+ za málo peněz relativně hodně muziky (zejména seriálové)
- vlastní filmová produkce povětšinou odpad
- filmy od MGM by mohly být na službě sjednoceny trvale
- nejasné okno pro akvizici filmů

Nejlepší seriál viděný na službě: The Boys, Ďáblova hodina

4. KVIFF.TV

Nepředplácím si jej pravidelně, ale přesto se k němu rád pravidelně vracím.

+ služba zaměřená na zejména artovou tvorbu, která se jen výjimečně podívá na mainstreamové služby
+ bohatá nadílka festivalových českých i zahraničních kousků
+ stálá! akvizice postarších českých i zahraničních kousků, které mnohdy jinde nenajdeme
+ časté promo akce spojené s festivalem KVIFF
- méně lukrativní nabídka pro mainstream = těžko hledat soukmenovce, co by si jej předpláceli se mnou
- absence možnosti stahování pro offline sledování
- očekávané fláky nejdříve za nižším paywallem, až po cca roce součástí klasické videotéky

Nejlepší film viděný na službě: Komorná, Velryba, Suburra

5. SkyShowtime

V mnoha ohledech prokletá služba, co možná disponuje víc mínusy než plusy, ale já pro ní mívám chvilkové slabosti.

+ bohatá nadílka postarších filmových fláků studií, které služba slučuje a které měsíc co měsíc rotují s jinými
+ pro sledování s dětmi nebo naopak postaršími bohaté zastoupení českého dabingu
+ relativně dostatečné množství seriálů (při spuštění jich bylo ovšem mnohem více)
- vskutku tristní rozhraní - neúměrně nedávno navýšená cena
- u služby, co zaštiťuje velká studia či televizní kanály, bych čekal permanentní ustájení jejich produkce
- neohlášené a nesmyslné mazání seriálů, které člověk nedokouká nikde jinde
- neúplné seriály - viz Billions se 7 řadami končící na Sky 5. sezónou
- rádoby exkluzivní filmy se na službu dostanou po více než půl roce od uvedení do kin, za chvilku zmizí a stejně skončí na Netflixu

Nejlepší seriál viděný na službě: Batesův motel, 1883, Billions

6. Edisonline

U nás nepříliš využívaná služba, zaměřená primárně na evropskou, ryze nemainstreamovou produkci.

+ pro fanoušky artových severských, francouzských nebo jakkoli jinak nehollywoodských filmů jasná volba
+ stálá nabídka filmů = akvizice nekončí
+ ve většině případů celistvé balíčky filmů (série, obdobné filmy s herci - viz spolupráce Madse Mikkelsena s Andersem Thomasem Jensenem)
- méně lukrativní nabídka pro mainstream = těžko hledat soukmenovce, co by si jej předpláceli se mnou
- absence možnosti offline stahování

Nejlepší film viděný na službě: Rodinná oslava, Kafarnaum, Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý

7. iVysílání

Donedávna nebyla tato služba ještě ani řazena mezi VOD, ale právem už ji tak musíme chápat.

+ zdarma
+ stálá možnost, jak zpětně sledovat oblíbené ČT seriály (Vyprávěj..)
+ chilkové okno pro možnost dohnání filmů, uvedených na ČT (po cca 14 dnech mizí)
+ snaha o akvizici zahraniční seriálové produkce (Most...)
- nízká nabídka stálých filmů
- nabídka stálých filmů sestávající ze zcela neznámých prastarých českých TV filmů
- absence možnosti offline stahování

Nejlepší seriál viděný na službě: Vražda, Stezka Českem

8. Disney+

Jedna z největších VOD služeb, kterou já osobně zase tolik neadoruju.

+ stálá nabídka filmových a seriálových titulů, patřících pod Disney
+ relativně bohatá nabídka postarších filmů a seriálů
+ velké zastoupení dabingu
- absolutně odpadní seriálová produkce současnosti (WTF Star Wars seriály...)
- filmovou nadílku lze vyčerpat, téměř neexistují akvizice titulů třetích stran
- vysoká částka za vyčerpatelnou muziku
- ekluzivní nadílka filmů a seriálů mnohdy končí na Netflixu či Maxu

Nejlepší seriál viděný na službě: Absťák, Ve jménu nebes, Simpsonovi

9. Apple TV+

Rozmáchlá společnost Apple už pár let investuje i do seriálové a filmové produkce a vychází jí to prozatím částečně.

+ skvělé rozhraní, krásně doplňující můj oblíbený iOS systém
+ možnost vytvářet vysokorozpočtové seriály
+ časté promo akce při nákupu Apple produktů či např. během Vánoc
+ spojení s videotékou Canal+
- stále silně štíhlá videotéka
- 1/5 seriálů reálně koukatelná
- filmů opravdu poskrovnu
- poměr cena/obsah příliš vysoký

Nejlepší seriál viděný na službě: Zlé sestry, Únos letadla, Volavka

10. Voyo

V Česku nesmyslně populární VOD služba pro senilní či odpadními reality shows omámené mladší diváky.

+ snaha o výjimečnou kvalitní produkci (především v oblasti minisérií)
+ občasná akvizice kvalitních postarších zahraničních kousků
+ relativně přehledné, byť super jednoduché rozhraní
- produkce těch nejdebilnějších reality shows a seriálů na české scéně
- očkování české společnosti tím, že sledovat Ulici nebo Love Island je naprosto normální
- produkce "najednobrdo" přihlouplých českých komedií
- rádoby ekluzivita pořadů z televize v podobě vydání týden předem

Nejlepší seriál viděný na službě: Sex O'Clock, Chlap, Jitřní záře

Srpen se několik předchozích let (loni kvůli cestám červenec) vždy nesl v duchu trochu vytříbeného filmového vkusu, kdy jsem si po celém roce v převážně hollywoodském rybníčku předplácel služby KVIFF.TV nebo Edisonline, abych se mohl věnovat také trochu jiné odnoži filmařiny, zejména tedy evropské, mimočeské produkci, případně i té dálnovýchodní, v níž mám stále co dohánět.

Nyní se mi po tolika letos viděných klasických filmech ze západní produkce po té netradiční evropské či východní zase poměrně zastesklo, protože si ale už tak služeb předplácím tolik, že nestíhám sledovat, odrazuje mě dalších cca 150,- za videotéku, v níž za onen měsíc stihnu v nejlepším případě 3 filmy. Naštěstí jsem ale nedávno zabrousil do zdejší sekce VOD skrze filtr žánrů, zadal svůj nejoblíbenější - mysteriózní a díky tomu jsem neviděl jen srdceryvných italských 18 dárků, ale rovněž jsem objevil, že na samotném Netflixu visí nejeden ryze dánský film a ne ladajaký. Lze totiž přímo na českém Netflixu (netřeba přepínat do angličtiny pro širší nabídku obsahu) zhlédnout například postarší drama Obviněný, které vypovídá o obdobně drsném případu jako mnohem známější Hon. Do toho jsem si vyhlédl i další dánské drama Nechte maličkých..., kde, stejně jako v Obviněném, exceluje Sofie Gråbøl, s níž jsem nedávno zhlédl seriál, jež ji proslavil - Vraždu.

Takže dychtění po trochu odlišných filmových zážitcích mimo brány Hollywoodu můžu momentálně vyřešit i lépe, než předplácením dalšího VOD, ale nutno podotknout, že k tomu nejspíš během podzimu stejně dojde. Projížděl jsem teď novinky na KVIFF.TV a jako milovníkovi netradičních animací mi zkrátka nemůže uniknout loňská polská Jagna, film vytvořený za pomocí olejových barev nebo Tonda, Slávka a kouzelné světlo, loňský český stop motion animák s několika lvími nominacemi. 

Planeta opic je bezpochyby jednou z nejslavnějších sci-fi sérií všech dob, o příběhu mluvících opic se snahou o nadvládu nad lidským článkem evoluce ví přeci jen i filmů dost neznalí. Každý současný filmový fanda ale stoprocentně musí milovat trilogii minulé dekády, kterou rozběhlo špičkové Zrození planety opic, zdokonalil Úsvit planety opic a epesně završila fenomenální Válka o planetu opic. Téhle trilogie by samozřejmě nebylo bez naprosto kultovního prvníhou kousku z roku 1968, který jsem já s hanbou sobě vlastní dohnal až před pár dny, ale o to víc jsem dokázal ocenit, jak se ve více než 50 let starém sci-fi filmu nemohlo sázet na speciální efekty a stejně jsem nepochyboval o páté hvězdě.

Všecko to tu píšu zejména kvůli tomu, že jsem si po dohnání první legendy a zatím posledního, stále povedeného dodatku do opičí ságy jen utvrdil, jak celý ten příběh vlastně bezmezně zbožňuju a ač nemám rád nekonečné dojení sérií na úkor peněžního výdělku, tady si moc přeju, abychom se do téhle verze našeho postapo světa ještě podívali. Sázka na téměř neokoukané herce se Wesu Ballovi vydařila, stejně tak rozhodnutí studia svěřit po mágu Mattu Reevesovi látku do rukou týpka, co má za sebou "jenom" adaptaci populární young-adult série. Kterou já ale jak knižně, tak i filmově poměrně adoruju, takže jsem rád, že se u opiček ustálil zrovna Wes. A snad u nich zůstane i nadále, byť jsem si vůbec nezjišťoval, jak moc si Království vedlo finačně a zda je tedy na stole náznak odklepnutí sequelu.

Prozatím největší deníčková odmlka byla zaviněná množstvím cest během července, díky nimž jsem od začátku měsíce viděl pouze 9 filmů a nahromadily se mi seriálové resty, s nimiž se budu muset popasovat v průběhu srpna. 

Díky tomu všemu ani nebylo tady moc co komentovat, včerejší návštěva kina na jeden z největších letošních blockbusterů si už ale vlastní příspěvek zasluhuje, protože je o čem mluvit a samostatná recenze u filmu by byla příliš dlouhá a nečtivá. Nepravá trojka Deadpoola, kde se konečně spolčuje s oblíbeným Wolverinem už pustoší kinosály i internet a těžko se všemu vyhýbá bez spoilerů, proto to nemůžu detailně rozebrat ani tady. Jen jsem chtěl přitakat k obecným názorům, že tenhle snímek sice spasí kasy kinařů, rozhodně ale není žádnou velkou náplastí za poslední zpackané roky MCU, v nichž růžky kvality vystrkují jen třetí Spidey a poslední Strážci. 

Ale jestli tenhle kousek měl připomenout zlaté časy Foxáckých X-Menů a konečně propojit všechny komiksové postavy Marvelu do jednoho filmového vesmíru, tak obstál důstojně a já doufám, že se v těch velkofilmech s Avengery bratři Russoovi pořádně vyřádí a místo originů nezajímavých postav (o což se snažilo MCU od Endgame) se oživí nejen ten mnou žádaný Blade, ale spousta pozoruhodných mutantů, které jsem si tak oblíbil ve First Class. 

Jestli ve mně Deadpool & Wolverine něco probudili, tak je to povinnost konečně dohnat původní X-Men trilogii a dost možná ještě jednu s filmem úzce související. Ale to už bych spoiloval.

Vyjmo to, že jsem právě zhlédnul jednu z těch známějších adaptací Kingových hrůzostrašných novel, právě v těchto dnech konečně dočítám jeho možná nejslavnější, ale dost možná také nejobsáhlější dílo - To, s nimž jsem se samosebou setkal už skrze obě novodobé filmové adaptace, ale jako tehdejšího neznalce předlohy mě zase tolik neposadily na zadek. Teď po přelouskání téměř celého románu vnímám město Derry a všechny ty hrůzy, se kterými si americký stát Maine díky Kingovi celý svět bude navždy pojit, zcela jinak a kromě "těšingu" na seriálové Welcome to Derry si budu muset dát někdy opáčko Muschiettiho dvojice filmů.

Mlhou jsem si teď ověřil, že tam, kde je ono zlo hodně ztělesňováno, jsem radši za filmovou podobu, než abych kdy i přelouskal knížku, ale u To jsem zase přesvědčen, že je lepší si veškeré ty hrůzy představovat pouze ve své hlavě. Proto se snad někdy dostanu k přečtení i dalších Kingových knižních veleděl, ke kterým už samozřejmě vznikla nejedna adaptace. Ovšem povětšinou v takových podobách, že mě nebudou lákat asi ani po přečtení.

Kdo by se ale nechtěl pouze pobavit naprosto důvěrnou parodií na samotné To, ale i okatých referencí na další Stephenovy knihy, můžu vřele doporučit Ne tak zcela To, 5. díl 34. epizody Simpsonových, kde nejsou na konci opomenuty ani takové slavné kousky jako Temná věž, Prokletí Salemu nebo třeba Mrtvá zóna. Stačí jen pozorně koukat a bavit se.

Po zhlédnutí jednoho z nejslavnějších filmových předobrazů cesty za láskou jsem si musel zavzpomínat na mnou dosud viděné romantické filmy či filmy takto přímo neoznačené, ale stojící na souboji s nástrahami spojenými s láskou. Dříve jsem čas od času romantický žánr dokonce vyhledával záměrně, dnes už se spíš nachomýtne k ostatním žánrům či snímek pustím zcela neúmyslně.

Mezi těmi fakt nejlepšími filmovými romancemi člověk musí vypíchnout rozhodně Titanic, nejepičtější filmový předobraz lásky s nejtrpčím koncem. A k tomu vůbec nejlepší katastrofický film, co kdo prozatím stvořil. Poté nemůžu opomenout jeden z mých TOP filmů - Podivuhodný případ Benjamina Buttona, kde ústřední hrdina celý život miluje jednu ženu, přestože mezitím co ona stárne, on mládne. Z klasik romantického filmu minulé dekády určitě nejsem jediný, kdo naprosto zbožňuje dvojici filmů Než jsem tě poznala a S láskou, Rosie, kdy v obou exceluje sympaťák Sam Claflin. Hodně mě emočně rozcpuvala i vskutku nedávno dohnaná Věčně mladá, která staví svou romanci na odbobném principu jako výše zmíněný Button.

A z filmů, které nejsou primárně romantickými, ale o lásku v nich jde ve velké míře, se na tom nejlepším se mnou musí shodnout naprosto každý - tomu zkrátka vévodí Shrek. V soudku těch méně známých, ale spíše trpkých příběhů o lásce, mě dost zasáhlo drama Nejvyšší nabídka, sci-fi Výchozí bod nebo odvážlivá Lolita.

Seznamy animáků prostřídáme stále neukončenou rádoby sérií vesměs propojených superhrdinských filmů, které před 10 lety začaly brát kina útokem a ostatní filmaři se mohli třást strachy. Po covidu se tahle vlna slávy stočila úplně jiným směrem a kvalita šla dolů tak, že jsem přestal na dobro sledovat, neviděl jsem několik následujících filmů:

Eternals

Shang-chi a legenda o deseti prstenech

Ant-Man a Wasp: Quantumania

Marvels

Ostatní kousky jsem poctivě nakoukával v co nejkratším čase od premiéry, mnoho z níže viděných jsem stihl vidět i v kině, proto nutno podotknout, že některé snímky jsem viděl klidně i 8 let nazpátek, od té doby se vkus hodně změnil, proto se na nižších příčkách žebříčku mohou objevit i filmy, jimž jsem kdysi dal plný počet.

Avengers: Infinity War - totální esence komiksového filmu, nejlepší superhero týmovka všech dob a po stránce emoční i audiovizuální po první Duně asi největší kinozážitek
Iron Man - stavební kámen jedné velké éry jednoho velkého filmového vesmíru
Captain America: Občanská válka - víc Avengers film než první dva Avengers filmy, představení Black Panthera a Spideyho na jedničku
Avengers: Endgame - emotivní dohra největší filmové události předchozího desetiletí
Spider-Man: Bez domova - Tobeyho příchod na scénu mě okamžitě vrátil do dětství plného obsese jeho prvním Spider-Manem
Thor - jedna z prvních Marvelovek, co jsem kdy viděl a hned tak po všech aspektech povedená
Avengers - po pouhých 12 letech od premiéry už lze tenhle film považovat za klasiku mezi superhrdinskými týmovkami
Captain America: Návrat prvního Avengera - první Marvelovka viděná v kině, u mě ceněná hlavně po akční stránce s odklonem od přebytečných sci-fi prvků
Iron Man 3 - Iron Manova osobní Endgame, kdy zkázu jeho vily oplakal každý správný fanoušek
Ant-Man - Marvel to zkoušel na vtipnější notu a na mě to tehdy zafungovalo
Strážci Galaxie: Volume 3 - mnou nejméně oblíbená marvelácká série se rozloučila s obrovskou ctí a na úkor přebytečného humoru doručila slušnou dávku emocí
Avengers: Age of Ultron - jediný film v dosavadním životě, co jsem zcela nedobrovolně viděl v kině 2x, hype pro Scarlet Witch
Spider-Man: Homecoming - dneska už bych film hodnotil nejspíš přísněji, ale Vulture je zajímavým záporákem a Zendaya vlastně fajn záplatou za mnou kdysi milovanou Mary Jane s tváří Kirsten Dunst
Black Panther: Wakanda nechť žije - za mě nespravedlivě podhodnocená dvojka kdysi úspěsné jedničky, kterou jsem zprvu vůbec nechtěl, aby mě ve finále dost zasáhla milá pocta zesnulému Chadwicku Bosemanovi
Black Widow - další z ryze akčních dovětků marvelácké éry, co nebyl příliš pozitivně přijat, přitom já se v kině relativně bavil
Thor: Temný svět - součást MCU, po níž už dneska nikdo neštěkne, přitom stále dost kvalitní, především co se temnější stránky týče
Doctor Strange - Strangeovi jsem se dostal pod kůži až skrze spolupráci s Avengery, ale nelze upřít, že ze všech Marvel postav má jeden z nejzajímavějších originů
Thor: Ragnarok - kdysi jsem to přehnaně nadhodnotil, dneska Waititiho nesnáším za to, co nejen z Thora, ale hlavně Hulka udělal za šašky
Strážci Galaxie - příznivce komedií tahle výhybka MCU jiným směrem nejspíš dostala, já ale zůstal relativně při zemi, tahle skvadra mi přirostla k srdci až skrze svou poslední štaci
Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství - čekali jsme hodně, dostali jsme tak půlku, mně to ale vskutku stačilo a z kina jsem zklamán neodešel
Spider-Man: Daleko od domova - Jakea Gyllenhaala budu mít vždycky radši v jakékoli jiné roli, ale zakomponování Prahy do celého příběhu se musí cenit
Black Panther - Jordanův Killmonger je jednou z těch lepších záporných marveláckých postav, ale zbytek filmu si dodneška už téměr ani nepamatuju
Captain America: První Avenger - origin, co zkrátka musel vzniknout, já bych se bez něho ovšem obešel
Iron Man 2 - taková ta klasická výplňovka mezi superkvalitní jedničkou a velmi obstojným závěrem trilogie
Ant-Man a Wasp - připravovaná půda pro Endgame, v konečném sledu nadbytečná Marvelovka
Neuvěřitelný Hulk - Marvel film už tak starý a mimo následující dění, že dodneška moc lidí nechápe, proč je do MCU řazen
Strážci Galaxie Vol. 2 - Kurt Russell ve své nejnudnější roli a Strážci na svém nejméně zajímavém dobrodružství
Captain Marvel - poslední příprava na Endgame, z níž je nejzajímavější potitulková scéna
Thor: Láska jako hrom - nejhorší film roku 2022, nejblbější superhrdinský film áčkového vzezření a totální kariérní potupa pro chudáka Chrise Hemswortha

Další velké animační studio, s nímž vyrůstám celý život, je DreamWorks, stáj, z níž vylezl nejeden legendární animák, co bych si dokázal pouštět den co den. Z dosavadních 43 zářezů jsem prozatím dokázal vidět 29.

1. Shrek 2 - “Shrek is love, Shrek is life!”
2. Shrek - hláška “Vyliž mi polevu!” by měla jít do síně slávy českého dabingu
3. Kocour v botách: Poslední přání - absolutně nečekaná pecka se supráckým přesahem pro dospěláckou duši a srdceryvným odkazem na původní Shrekovu sérii
4. Madagaskar - prohláškovaná animovaná komedie, co se stala v Česku až nečekaným kultem
5. Legendární parta - neprávem trochu opomenutý animák s tím nejzajímavějším zobrazením Vánoc
6. Croodsovi - Flintstoneovi mé generace, výborná kravinka o rodince, kterou musíte sledovat jedině s vaší rodinkou
7. Kung-fu Panda - jedna z obecně nejoblíbenějších DreamWorks sérií, kterou já zase tolik neopěvuju, ale první setkání Poa s dračími bojovníky bylo tehdy velkým zážitkem
8. Zlouni - nečekaně výborný akční animák, u něhož jsem dost rád za oznáméní druhého loupežního aktu
9. Princ egyptský - viděno až vskutku nedávno, byl jsem totálně opojen mnou tak oblíbeným obdobím blízkovýchodního starověku
10. Shrek Třetí - dodneška mi nejde do hlavy, proč se zrovna na třetího Shreka háže tolik špíny. Stále jde o výborný nástavec do prohláškované série
11. Příběh žraloka - největší devizou tohoto animáku je až exaktní předobraz jednotlivých postav vůči jejich původním dabérům, fakt skvělá práce
12. Croodsovi: Nový věk - pravěká rodinka se vrátila ještě jednou a zase nás dokázala náležitě pobavit
13. Eldorádo - mnou tak oblíbené a ke vší smůle tak málo točené dobrodružné snímky z prostředí džunglí ve velmi zdařilém animáku
14. Madagaskar 2: Útěk do Afriky - o dost slabší než jednička, ale s mnohem větším apelem na prostředí Afriky, což je u mě bezesporu vítané
15. Kocour v botách - dneska už je pro mě první Kocour absolutně převálcován druhým dobrodružstvím, svého času ale obstával jako velmi slušný animáč
16. Tučňáci z Madagaskaru - nejujetější sidekickové dostali vlastní dobrodrůžo a i na poli celovečeráku dokázali dostát svému renomé
17. Jak vycvičit draka - série, z níž si toho tolik nepamatuju, ale už jen to zasazení mezi mé oblíbené Vikingy jsem tehdy dost cenil
18. Jak vycvičit draka 2 - jednotlivé dračí příběhy mi už dneska poněkud splývají a musel bych si připomenout
19. Jak vycvičit draka 3 - jednotlivé dračí příběhy mi už dneska poněkud splývají a musel bych si připomenout, těším se na hranou verzi
20. Kung-fu Panda 2 - populární, ale mnou ne tak oblíbený bojovník na své druhé štaci
21. Kung-fu Panda 3 - neprávem zatracovaná trojka mě řádnými záběry na sice počítačem generovanou, ale stále čarokrásnou krajinu Číny dost urhanula
22. Za plotem - originalitou sršící, ale mnou přespříliškrát znovu viděný animák
23. Sněžný kluk - rozhodně lepší než o rok stará konkurence Yetti: Ledové dobrodružství
24. Konečně doma - divní ufoni v divném animáku, z něhož už si příliš nepamatuju
25. Madagaskar 3 - desetihodinová verze songu “Afro cirkus” vám zaručeně zkazí celý tento film
26. Monstra vs. vetřelci - najde se zde mnoho odkazů na postarší sci-fi snímky či jiné dospělácké záležitosti, mnohem víc se tu ale sází na přehnanou rozmáchlost, kterou ocení jen ti menší diváci
27. Shrek: Zvonec a konec - vždycky mi iritovalo, proč si Shrek musí po těch všech trablích přát, aby nic z jeho největších dosavadních vítězství neexistovalo
28. Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana - zprvu zajímavé dobrodrůžo, co se rychle začne točit v kruhu a ve finále diváka vůbec ničím neobohatí
29. Mravenec Z - z celého filmu si pamatuju jen trefné animační vyobrazení Sylvestera Stalloneho

Jestli je nějakých souvisejících filmů ještě více než Pixarovek a opomeneme-li Bondovky, jsou tím zajisté celovečeráky samotného Walt Disney Animation Studios, kterých je k dnešku už neuvěřitelných 55. Já jsem se u mnou viděných dopočítal číslovky 29, mám tedy ještě co dohánět, věřím, že na většinu dojde čas jednou s vlastními dětmi. Zde je tedy rozmístění mnou dosud viděných:

1. Lví král - jeden z vůbec nejlepších filmů, co byl kdy stvořen, s nejlepší hudbou v dějinách a čarokrásnou reklamou na ten nejpozoruhodnější kontinent
2. 101 dalmatinů - stejně jako v případě prvního Toy Story se můj zážitek z filmu umocňuje dětstvím stráveným po boku PC hry
3. Kráska a zvíře - jedna z nejhezčích romantických linek v rámci animáků na pozadí zprvu až temného příběhu
4. Planeta pokladů - neprávem opomíjený steampunk s velkým S, extrémně zajímavými hrdiny a jedním z nejděsivějších záporáků
5. Sněhurka a sedm trpaslíků - nejstarší animák ze všech a stejně tak kvalitně odvedený
6. Zootropolis: Město zvířat - mix výborné zápletky, moderní hudby a stereotypů světa zvířat aneb jak by asi mohli fungovat jako lidé
7. Kniha džunglí - další z neustále omílaných Disneyovek na našich DVD, ale  nepřekoukaných
8. Raubíř Ralf a internet - scéna všech Disneyho princezen na jednom místě a kolem toho výborná satira na moc internetu dnešní doby
9. Velká šestka - dost jiný animák a díky tomu o tolik lepší než ostatní
10. Legenda o Mulan - Dráček highlightem skvělého příběhu z námi tak vzdálené Číny
11. Pinocchio - až přespříliškrát viděný příběh oživlé loutky, která se už ale nikdy nedočkala tak hezkého zpracování
12. Na vlásku - pohádková klasika bratří Grimmů, co vsadila na trefný humor a omámila nejen mě, ale celý svět
13. Ledové království - i když jsem se Olafa v průběhu let přemlsal, jeho první dobrodrůžo mělo tehdy veliké kouzlo
14. Raubíř Ralf - mám radši konkrétněji zaměřenou jedničku, ale Ralf je zkrátka postavou, co by si klidně zasloužila i ten třetí díl
15. Lady a Tramp - nejmilejší animák s psími protagonisty a legendární scénou se špagetami
16. Malá mořská víla - u mě možná až moc omílaná skrze časté reprízy, ale stále povedená hudebně podkreslená Disneyovka
17. Lilo & Stitch - jeden z těch animáků, co na děti cílí pomocí průhledných emocí aka nejdříve se musí stát něco špatného, abychom se nakonec dočkali happyendu. Bojím se chystané hrané verze
18. Aladin - dohnáno až v dospělosti, opět se potvrzuje (stejně jako např s dráčkem v Mulan nebo s koněm v Na vlásku), že nejlepší postavou jsou ty nemluvné
19. Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa - fajnové poukázání na tichomořské kultury
20. Herkules - viděno poprvé až předloni, opředené mnoha vtípky, ale těžko zařaditelné mezi kulty
21. Tarzan - vlastně naprosto stejný případ jako u Herkula, jen jsem to viděl o celé dva roky dříve
22. Raya a drak - jedna z těch covidových Disneyovek, co byla největší devizou spuštění Disney+ u nás a musím uznat, že příliš nezklamala
23. Popelka - viděl jsem takové množství verzí, že si nedokážu vzpomenout, co přesně všechno bylo v té nejsprávnější 2D verzi
24. Není král jako král - dost opomenutá Disneyovka, co staví na správném humoru své doby, takovém, co v dnešních animácích už těžko shledáte
25. Bolt - pes pro každý případ - jeden z prvních kinozážitků v životě, dojemný, ale potřeboval by jednou ucelit
26. Encanto - snaživá odpověď na pixarovské Coco, která na to jde tou nejkrkolomnější americkou cestou - vyprávět celý příběh skrze nezáživné písničky
27. Šípková Růženka - kromě výborné dračí podoby Maleficent se na téhle verzi Růženky dost podepsal zub času a dospělého diváka to příliš nevtáhne
28. Ledové království II - značka Frozen se stala tak dojnou krávou, že nejen vzniklo tohle zbytečné pokračování, my se ke všemu dočkáme i trojky
29. Dumbo - za mě zcela nejvíce nadhodnocený animák ze staré školy, který v rámci tak krátké stopáže dokáže jen ukázat, jací jsou lidé strašné svině, ale jinému úhlu pohledu už neumožní ani minutu místa 

Řekl jsem si, že si s koncem semestru a konečně dostatečným množstvím volného času sestavím osobní žebříčky souvisejících filmů, byť mám u mnoha vybraných na profilu alespoň výběr TOP 3. Pro orientaci v celé sáze (či éře nějakého studia) tady hodlám uvést veškeré zástupce včetně těch, které bych umístil úplně nejníž. Začínám proto s mým milovaným animačním studiem Pixar, jehož filmy k dnešnímu datu čítají už 27 kousků.

1. V hlavě - nejoriginálnější animák, se kterým měl zatím tu čest, snad mu letošní dvojka neudělá ostudu

2. Vzhůru do oblak - jeden z nejdojemnějších vztahů nejen muže se ženou, ale i cizího muže s malým chlapcem či starého muže se psem, najdete jen a pouze v tomto animáku

3. Toy Story: Příběh hraček - průkopnický film 3D animace, který formoval mé dětství i skrze navazující videohru

4. Život brouka - tisíckrát omílaný animák na našem DVD, který ani po tolika letech neztratil šmrnc a rád se někdy mrknu znovu

5. Příšerky s.r.o. - výborná filmová variace na dětské noční můry v hávu výborné animované komedie

6. Hodný dinosaurus - neprávem zatracovaná Pixarovka, která mě vrátila do nejlepších momentů dětství, kdy jsem na VHS hltal Zemi dinosaurů

7. Mezi živly - prozatím poslední originální Pixarovka, co možná v kinech prodělala, ale mě dost chytila za srdce

8. Coco - nejlepší filmový vhled do mexické kultury a tamní pevné víry v posmrtný život

9. Duše - další snaha Pixaru přiblížit člověku, jaké to asi může být, když opustíme pozemský život

10. Úžasňákovi - viděné v dětství tolikrát, až to nemůžu umístit výš. Ale Mražouna jsem jako malý vyloženě žral

11. Hledá se Nemo - mnoho děsivých výjevů (zubařská ordinace) v Pixarovce, kterou jsme viděli doma snad víckrát než první Toy Story

12. Luca - nečekaně čarokrásné dobrodružství na prosluněném italském pobřeží za přítomnosti mnou milovaných skútrů Vespa

13. Ratatouille - viděno paradoxně tak málokrát, že nedokážu dostatečně ocenit jako opravdoví fanoušci, co film vyzdvihují do nebes

14. VALL-I - Pixarovka dohnaná až v dospělosti se stále velmi pozitivním emočním dopadem

15. Rebelka - povedená animovaná komedie s odkazem na mé oblíbené prastaré evropské kultury

16. Univerzita pro příšerky - Mike a Sully se zkusili vrátit, já jim tu šanci dal a i jako dospělého mě ještě dokázali znamenitě pobavit

17. Toy Story 2: Příběh hraček - příběh druhého Toy Story mi vždycky dost vadil, ale chápu jeho kult

18. Úžasňákovi 2 - potřeba Pixaru dojit zajeté značky za honem miliardových tržeb se dotkla i nejúžasnější rodinky. Pětku ode mě dostali jen za scénu s mývalem

19. Toy Story 4: Příběh hraček - další nutnost sequelu populární série mě svým způsobem dokázala omámit i jako dospělého, jen tu oznámenou pětku už prosím netočit

20. Frčíme - poslední předcovidový film viděný v kině, na němž se krize bohužel podepsala, ale svou originalitou a pěkným fantasy příběhem má u mě své místo

21. Toy Story 3: Příběh hraček - přiznám se, že tenhle díl si pamatuju velmi matně, ale v rámci série jde stále o dobrý kousek

22. Hledá se Dory - za mě relativně zbytečné pokráčko kdysi výborného animáku. Ale scénky s lachtany mě hodně pobavily

23. Auta 2 - nejnenáviděnější díl mám dost možná paradoxně nejradši

24. Auta - možná za to budu lynčován, ale sérii Aut jsem nikdy neměl příliš v oblibě

25. Auta 3 - za mě vyčpělá značka, kterou snad nikoho nenapadne nadále křísit

26. Proměna - až moc divoká a dost jiná Pixarovka, která asi nepotěšila téměř nikoho

Rakeťák - doposud jsem neviděl, takže nemůžu umístit

Jsem z těch častých sledovatelů, na které ve valné většině případů u filmu zafunguje zvolená hudba a u vážných filmů mě dokáže volba smutné hudby totálně omámit, sundat do kolen a v konečném výsledku i značně ovlivnit hodnocení. Vídám semtam názory, že tenhle kalkul tvůrců bychom neměli akceptovat a snažit se stát vůči zobrazovanému tématu objektivně, z racionálního hlediska to svým způsobem chápu, ale už jsem si několikrát uvědomil, že jakmile film neobsahuje hudbu téměř žádnou nebo málo působivou, ztrácí u mě na hodnotě.

Tuhle vskutku komplexní myšlenku jsem si právě potvrdil i u dokumentárního filmu Sklonit se k Zemi, který vskutku detailně a nejedním směrem rozebírá důležitost půdy pro udržitelnost nejen planety, ale vůbec života na Zemi. A protože jde o ožehavé téma, tvůrci se nebáli využít mnoha až srdceryvných hudebních motivů, kterými bezpochyby cílí na to, aby "mesidž" jejich práce na diváka o to víc zapůsobila. Neříkám, že se tomu tak nestalo i v mém případě, ale i navzdory téhle sázce na jistotu je zrovna Kiss the Ground dokumentem, co by si měl pustit každý, co ještě nepochopil, jak je důležité brát ohled na naše okolí. A to nemusí po tomto filmu sahat primárně kvůli tomu, že dělá v týdnu zkoušku z environmentální geografie.

Momentální mistrovství světa v hokeji je jediná sportovní událost, kterou během roku sleduju, bohužel posledních 5 let od maturity se drží stejného ročního období, v němž se musím nejvíce věnovat škole, proto tahle obsese jediným pořádně koukatelným sportem vytlačí na nějakou dobu můj největší koníček a sledování filmů a seriálů jde na druhou, ale i spíš třetí a zazší kolej.

Sice jsem v posledních dnech dokázal něco nakoukat (působivou Esmailovu apokalypsu Nech svět světem nebo dohnat legendární Komando), ale hlavně večerní seriálové seance v kruhu rodinném se dost omezily a po zhlédnutí celého Sherlocka jsme zatím nic nenastartovali. Ale v dohlednu je v plánu letošní seriálová verze Ripleyho, která neláká jen vysokými čísly (na současnou Netflix tvorbu nezvyklé), ale především Andrewem Scottem, který nás právě tolik bavil jako Sherlockův úhlavní nemesis. Možná ale předtím ještě skočíme po Sobíkovi, trendujícímu seriálu, co se objevil jako blesk z čistého nebe a sklízí nejen nakoukané hodiny, ale i velkou chválu.

Když se zrovna teď učím na zkoušky a hlavou mi běhají tzv. Kondratěvovy vlny cyklického vývoje, koncept o tom, že každých cca 50 let lidstvo dosáhne technologického peaku a je zapotřebí přijít s revoluční inovací, abychom nezažili úplný úpadek, ale nový vzestup, nemohl jsem si tuhle teorii nepřetvořit v myšlenkách do oblasti filmu.

Když teďko ani ne po roce opět poutá diváky do kin momentální oblíbenec Ryan Gosling, který může mluvit o svém momentálním peaku slávy, přemýšlel jsem chvíli nad tím, jak dlouho na téhle vlně vydrží, než omrzí filmaře při nabídkách pro klíčové role nebo samotné diváky, které přehltí. A ve spojitosti s výše uvedenými Kondratěvovými vlnami lze tehle můj “overthinking” pozorovat v případě mnoha jiných herců, kteří zažili své momenty slávy, které postupně začaly chátrat a musel je vystřídat někdo jiný.

Napadá mě to kupříkladu v případě Channinga Tatuma, někdejšího miláčka všech náctiletých dívek po zhlédnutí tanečního kousku Let’s Dance, po němž následovala éra Jump Street, G. I. Joe nebo Bez kalhot. Po druhých Kingsmanech se po něm ale téměř slehla zem a ačkoli stále točí, význam jeho rolí je tentam. Obdobně to cítím i s Dwaynem Johnsonem, který pomaloučku šplhal po žebříčku popularity už od roku 2002 s Králem Škorpionem, aby pořádně prorazil až skrze Rychle a zběsile, Jumanji nebo San Andreas a vlivem několika kontroverzní ohledně jeho účasti ve zběsilé sáze už po něm není taková poptávka jako za časů Pobřežní hlídky.

Asi by se dalo pokračovat i u mnoha jiných (Jim Carrey), ale doufejme jedině v to, že sympaťáka Goslinga nepotká stejný osud a štítek Kena, rozdělující svět na dva tábory, smázne něčím, co ho jednou postaví vedle stabilních oblíbenců jako jsou Brad Pitt nebo třeba Leonardo DiCaprio.

Znáte ten pocit, kdy vás film uchvátí už jen svou prostou synopsí a i když třeba neoplývá zcela největšími čísly, chcete jej zkusit jen na základě setsakra poutavého popisu? S blížíčím se uvedením dva roky starého dramatu Kde zpívají raci na Netflix jsem si to uvědomil právě u tohoto neprávem trochu opomenutého snímku, protože třebaže jsem film viděl už téměř půlroku nazpátek, kdy se dostal do první české VOD distribuce skrze HBO Max, tak mě ta až poetická synopse dostává do kolen i nyní. Asi to ani nedokážu racionálně vysvětlit, ale shledávám prazvláštní tajemno ve větě "o dívce, která až do dospělosti vyrůstala sama v nebezpečných mokřinách Severní Karolíny". Pravděpodobně na mě působí tajemnost oněch mokřin, stejně tak jako Severní Karolíny, coby státu, o němž vím jen to, že o něm moc nevím.

Přitom film je vážně skvělý, vůbec jsem u něj neuvažoval, zda udělit onu 5. hvězdu či nikoli, vychválil jsem u něj především poutavé finále, čímž příliš filmů bohužel neoplývá a Daisy Edgar-Jones zase prokázala, že ji chci mezi vystupující hollywoodskou generací brát vážně a vídat co nejčastěji. A jak už jsem také zmínil v recenzi pod filmem, začínám mít čím dál tím větší chuť obstarat si knižní předlohu.

Nestalo se mi to poprvé, že jsem se u filmu musel opravdu krotit, abych veškeré své dojmy v komentáři nerozvlekl do rozsahu románu od G. R. R. Martina, tudíž musím ještě něco málo k dnešnímu zážitku s loňskou Godzillou -1.0 dopovědět zde.

Tenhle ryze japonský biják (fakt si užívám, že tady tohle slovo můžu použít) mě zaujal už během své loňské premiéry. Jde totiž vůbec o první z mnoha japonských snah filmově oživit svou nejlákavější značku, co se dostala i do západního povědomí, poslat i do naší kinodistribuce. V prosinci jsem ji v kině bohužel nestihl, teď je konečně v řádné kvalitě k mání a přestože jsem předem o příběhu nevěděl příliš mnoho, tušil jsem, že volím pro dnešní dopolední projekci opravdu dobře.

Po prapodivné Emmerichově Godzille, s níž jsem se sešel už v útlém dětství a po všech těch snahách větvit vesmír kolem přerostlého ještěra v nynějším Hollywoodu jsem jakožto filmový fanoušek, co rád podporuje i málo podporované regiony ve filmovém světě, musel čistě japonskému zpracování s čistě japonskými herci fandit už od začátku a vyplatilo se. Za fakt málo peněz uhráli fakt hodně muziky a tak hezky přehlednou a do toho působivou destrukci jsem za celý život neviděl v žádném katastrofickém filmu a že má všechny ty profláklé poctivě nakoukané. Abychom ale jen dvě hodiny nekoukali na to, jak reflexí hrůz války vzniklá ještěrka pustoší japonská města, dostali jsme k tomu i zdařile opodstatněné drama jednoho mladého pilota, na jehož frekventované stěžování padají největší kydy, přitom já jej chápal v každičkém momentu a věřil jsem všem zúčastněným všechny, pro západní diváky často přepálené emoce. 

Můžu si tedy tím vším zde napsaným obhájit nediskutabilní pátou hvězdu u katastrofického filmu, protože tenhle žánr z kin i televize téměř vymizel a přitom jsme právě u loňské Godzilly svědky, že mu rozhodně neodzvonilo. Do toho všeho jsem rád, že se japonský hraný film dostal tak silně do českého povědomí a snad budou další následovat.

Spojení nedávného pozitivního zážitku s postarším Železným obrem a naopak nepříliš poutavých dvou minut prvních ukázek na nový film ze světa Lvího krále mě donutilo pozastavit se nad tím, jak zrovna v animovaném žánru poněkud stagnuje vývoj a já se mnohem radši vracím ke klasickým 2D animákům z přelomu tisíciletí.

Letošní očekávaná disneyovka Mufasa: Lví král totiž v prvních ukázkách vypadá spíše otřesně, než aby reflektovala vyspělost moderních technologií, které by nám měly zaručit, abychom se při sledování cítili, že se po oné africké savaně proháníme také. Místo toho nový film působí nepřirozeně přesvíceně, v akčních pasážích odfláknutě a já se obávám, že odsuny vlivem loňské stávky Hollywoodu se na konečném výsledku nepodepíšou zrovna pozitivně. A to jsem stále mezi těmi, co rozvětvení příběhu očekávají ve velkém, původní Lví král je jedním z nejlepších animovaných filmů, co jsem kdy viděl a i jeho 2019ková reimaginace ve mně stále silně rezonuje, už jen proto, že jde doposud o jediný film, co jsem viděl v zahraničním kině - při cestách po Anglii v červenci 2019.

Završil bych to už jen tím, že nedávné dohnání poctivě kresleného Železného obra ve mně nechalo mnohem více kladných pocitů, než většina 3D animáků za poslední rok, naposledy jsem se u novodobé animace kochal u druhého Kocoura v botách, o němž jsem tu pěl již nesčetněkrát. A ač jsem od té doby viděl třeba Monstra vs. Vetřelci nebo Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana, ani jeden z nich mě příliš nezaujal.

Úderem dnešního dne skončila největší seriálová událost letošního roku a to říkám s naprostou jistotu, třebaže jsme teprve na přelomu prvního a druhého kvartálu a rok ještě zdaleka nekončí. Od Šóguna jsem měl nemalá očekávání už jen proto, že stanice FX nemá pověst jako jiné, kdy by točila jen jednoduché braky, ale naopak - z jejích rukou vzešly fenomény jako Zákon gangu, Fargo nebo Policejní odznak. Rovněž jsem také spoléhal na originální historickou podívanou z doposud nepříliš okoukaného Japonska a to vše se nám splnilo měrou vrchovatou. Do toho se do jedné z ústředních rolí podařilo obsadit největšího japonského sympaťáka, Hirojukiho Sanadu, kterého známe dobře už i z Hollywoodu (viz série John Wick).

Tím se snažím apelovat na to, aby se tahle minisérie dostala k co nejvíc lidem a i když si Disney+ ne každý předplácí, těch 239,- na měsíc by mohl dát, i kdyby viděl pouze 10 epizod Šóguna. Lehkou matematikou vám vyjde, že i tak uvidíte hodně perfektního obsahu za úplný pakatel a bude vás to stát jen o pár desítek korun víc, než kdybyste zašli do kina na braky jako Kung Fu Panda 4 nebo Godzilla x Kong: Nové impérium.

Jestli tady o něčem píšu úplně nejčastěji, je to rozhodně neutichající válka mezi streamovacími službami, u níž to ještě cca rok nazpátek vypadalo, že velké služby proti sobě půjdou na ostří nože a na všemožných světových trzích nebude zcela jasné, kdo nakonec vyjde jako vítěz. Vzhledem k tomu, že už se docela ustálil počet hrajících hráčů a noví už téměř nepřibývají (divné pseudopokusy typu Canal+ nepočítám, irituje mě už jen to, že další služba musí mít v názvu zase plus), je třeba si uvědomit, že se toho zase tolik nezměnilo od samotného začátku.

Všechno to vykopnul streamovací gigant Netflix a místo toho, aby se obával dalších troufalců jako Disney+ nebo HBO Max (za chvíli jen Max), místo toho se mu teď všichni klaní a zjišťují, že se jim více vyplatí prodávat červenému konkurentovi licence na vlastní obsah, než jej nabízet u sebe a čekat, že diváci budou koukat právě tam. Proto nám vzniknul trend, kdy původně exkluzivní obsah z knihovny Warner Bros (komiksovky typu Black Adam, Wonder Woman, DC Liga supermazlíčků…) kromě HBO visí i na Netflixu, nejinak tomu je u kdysi údajně exkluzivních premiér velkých blockbusterů typu Jurský svět: Nadvláda nebo Mimoni 2: Padouch přichází na SkyShowtime. Odtamtud po ani ne roce zmizely a hádejte, kde je teď najdete. Správně - na Netflixu.

U filmů by to ještě šlo jakžtakž chápat, pokud k nim přistupujete jako já a stačí vám vidět jednou, max si zopakovat za několik let. Pak už příliš neřešíte, kde je film zrovna licencován. Ale když se na Netflixu začaly objevovat už i zapřísáhlé HBO stálice ze seriálového světa, je definitivně rozhodnuto, kam by měl člověk směřovat svou největší pozornost a peníze. Najednou tam můžete vidět legendární Bratrstvo neohrožených, bratranecký The Pacific, kultovní Odpočívej v pokoji nebo třeba upírskou soap operu True Blood.

Já na úkor celé téhle situace uvažuju o zrušení předplatného na SkyShowtime, když i tamní rádoby exkluzivní obsah (seriál Yellowstone) rovněž visí na Netflixu, byť ne zcela kompletní. A fialovorůžové službě se vrátím vždy pohotovostně v rámci jednoho měsíce.

Právě probíhavší CinemaCon nám doručil skvělé zprávy o tom, že jeden z mých vůbec nejoblíbenějších hororů - Záhada Blair Witch - se dočká dalšího rozšíření. Původně vlastně dost filmařsky odfláknuté, ale o to víc autentické dílko z roku 1999, kdy necelou hodinu a půl sledujete trojici vysokoškoláků, co se potuluje v děsivých lesích Adršpašského pohoří se snahou dopátrat starou čarodějnou legendu, mám fakt dost v oblibě a vděčím mu za to, že ve mně kdysi zlomil pohrdání kamerovým stylem found footage, kvůli kterému jsem kdysi dávno odsoudil třeba Reevsovo Monstrum.

Blair Witch každopádně dostalo hned po roce další pokráčko, které jsem díky fakt mizerným číslům radši neviděl, dal jsem si ale 2016kové 20 let poté a to i s těmi nespravedlivými 46 procenty zde na databázi doručilo dost obdobně intenzivní zážitek jako kdysi jednička. Doufám tedy, že se moje nejoblíbenější hororová tématika čarodějnictví dostane do nějakých zručných rukou a budu se mít na co těšit. Děsivých čarodějnic či alespoň jejich mytologie máme ve filmech pramálo a je to věčná škoda.